Andělé z JIPky (téma: plyšový medvídek)

28. ledna 2013 v 15:19 | Ravicu |  Téma týdne
Ač jsem se původně vyjádřila ve smyslu, že teda na téma plyšovej medvěd se teda "fááákt" nebudu angažovat, při pohledu nad můj pelech jsem změnila názor. Nicméně nějaké normálnější téma bych uvítala. Ale zpět k plyšounům!


Žádnej medvědí plyšoun u mě nikdy neměl šanci na úspěch. Můj obývák je oblkopen prasaty všeho druhu (včetně mě) - plyš, keramika, kasičky a jiné prasečí zhýralosti včetně dobytčího polštáře. Ano jsem dospělý jedinec, dospělá žena!

Otevřela jsem zteží oči. Byla jsem pořád omámená tím vším co jsem do sebe naházela. Uvědomuju si mojí situaci, to nedopadne dobře, neměla jsem psát nikomu, neměli mě zachraňovat! Nešlo ani přemýšlet dál. Palčivý pocit tam uvnitř, pocit jako když se probudíte ve vlastním hrobě, ale já se neměla probudit!! Navíc všude ty hadičky, bolest jak prase (dnes to beru jako zkušenost, že cítím, co cítí pacienti). Moje kolegyně (jinak jim říkám kámošky z práce) se u mého lůžka střídali jako na běžícím páse, nosili mi dárečky, co by mě potěšili a já jsem se jim ani nemohla podívat do očí. Bylo mi zle. Ne fyzicky, to ze mě úspěšně vyplachovali, škoda že mi taky nevypláchli hlavu. Až přišla ona. Ta která vzala můj život do svých rukou, když jsem to já nezvládla. Nebudu psát, jak jí zbožňuju a miluju (ve smyslu cenného přátelství), ona to ví a já jí to ráda připomínám, ikdyž vím, že to se mnou nemá vůbec lehký. V životě jsem nepotkala někoho jako je ona, někoho tak úžasného, upřímného se srdcem na dlani. Její pomoc mě neustále zachraňuje z průserů, pořád mi stojí za zadkem, utěšuje, povzbuzuje, když je třeba vynadá mi. Mám pocit, že už jí musím lézt na nervy. Ale zpět na lůžko. Když vkročila ona najednou se ve mě všechno zlomilo a já pochopila, že má cenu bojovat. Vehnaly se mi slzy do očí. Měla ruce za zády a hezky se na mě smála. Najednou zpoza zad vytáhla plyšového medvídka s andělskými křídly. Byl pro mě, aby mě hlídal a chranil a když mi bude nesnesitelně smutno a nebudu chtít bojovat s tou zkurvenou depresí, aby tu byl on, který mi dá sílu a prostřednictvím jeho si můžu vzpomenout i na ní. Jsou to moji andělé z JIPky. Medvídek je jedinej z medvědů. kterej u mě kdy byl a vydržel a kterého jsem kdy milovala! Vždycky když se probudím a otevřu oči, dívám se na něj nahoru a nezapomínám na jeho poselství!

To je přesně on!
To je přesně on!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pukina pukina | E-mail | Web | 28. ledna 2013 v 15:29 | Reagovat

Tak to je nádherný příběh. I medvídek je miloučký. Drž se ;-)

2 Ravicu Ravicu | Web | 28. ledna 2013 v 15:30 | Reagovat

[1]: Děkuju ;-)

3 LukasLongr LukasLongr | E-mail | Web | 17. června 2013 v 17:59 | Reagovat

Krásný příběh. Trochu smutný, ale dopadl dobře. Také jsem si něco podobného prožil, ale snad jsem se už z toho dostal. Už je to přece jen nějaký ten rok.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)