Elixír

15. ledna 2013 v 0:02 | Ravicu |  Můj vnitřní tvůrčí svět
Aneb noční scifi-krimi příběh jednoho vědce...


Byla tma. Tma tmoucí, že by se dala krájet, ale Thomasovi to nijak nevadilo v jeho bádání. Místnost v šeru za svitu lampičky vypadala vskutku děsivě. Zkumavky, pipety, misky, nástroje, kapátka, mikroskopy a mnoho dalšího nářadí, které připomínalo spíše mučící nástroje. Thomas si zapálil cigaretu, hluboce potáhl. Do temného ticha se ozvalo "fúúúú" a místnost se zahalila dýmem. Kolik dní už takhle Thomas funguje. Bez spánku, bez kvalitní stravy, bez odpočinku, jenom tu krabičku cigaret mu vždycky někdo přinese a on neustále slučuje, rozděluje, míchá, rozřezává a vše vždy pečlivě zanese do notesu svých poznatků. Je přece jen krůček od toho, aby byl úspěšný, teď nemůže přestat. Thomas se zamyslel, bylo vidět, že v jeho hlavě se rodí vskutku jedinečná myšlenka, která by mohla dovést výzkum do zdárného konce. Připravil si tedy vše co potřeboval a zahájil proces nezbytný pro dokončení jeho zázraku. Mezitím, co přístroje vykonají potřebnou práci, Thomas pečlivě zapsal svůj jedinečný postup, který skrývá úspěch. Zapálil další cigaretu a přesunul se do denní místnosti personálu. Opřel se o okno a prohlížel si spící město, osvětlené pouličnimi lampami. Noc byla klidná, nikde ani pohybu. Občas do tmy zasvítil blikající maják přijíždějící sanitky směřující na tamní emergency. Thomas sebou škubl, zdálo se mu, jako by slyšel kroky. Típnul cigaretu a vydal se směrem na chodbu. Jako by zahlédl lidskou postavu: "Je tam někdo?!" Nikdo neodpovídal, všude ticho, že by špendlík slyšel padat a tma, ve které by snad ani lidskou postavu zahlédnout nemohl. To asi to přepracování, pomyslel si a vrátil ze zpět do laboratoře. Látka, která mezitím vznikla vypadala už napohled jako ta pravá, ta kterou potřeboval. S nadšením malého kluka, co právě objevil indiánský luk, bežel hned ke kleci s krysama. Nevypadaly zrovna svěže. Přemýšlel, že je to opravdu krysí život, ale pokračoval dál. Opatrně natáhl novou látku do inzulínové stříkačky a aplikoval několika krysám pod kůži. Thomas tajil dech a čekal, co jeho objev způsobí. Bude to to právé? Nebo se nedočká žádné reakce, jako už mnohokrát. Patnáct minut bylo pryč a Thomas začínal být zklamaný. Najednou se v kleci rozeznělo pískání krys. Byly jako by ožily. Družily se, jedna se otírala o druhou, soupeřivost byla ta tam. Jedna krysa pečovala o druhou. Vypadalo to, jako by z nich vyzařovalo štěstí, jak z novopečeného maturanta. Thomas se začal smát a jeho smích zesiloval. Chechtal se z plna hrdla na celé kolo. Tak se mu to přece povedlo. Elixír štěstí je na světě. Už nebude nikde smutnu, zášti, pláče, zklamání, teď zavládne světem jenom dobro. Thomas byl pominutý radostí, že ani nezaslechl kroky, kterými se k němu zezadu kdosi blíží. Tlumený výstřel přerušil jeho radost. Smích ustal, krysy ztichly. Ráno Thomase našla úklidová služba v tratolišti krve, avšak s úsměvem na tváři. Bylo zde ale cosi divného. Kam se poděl jeho notes a kde jsou krysy? Stopa nikde žádná. Kriminální policii přijela příkazem vystřídat FBI. Nevypadalo, že by měly o případ zájem. Zaúkolovali pro ně obyčejné a bezvyznamné policisty s tím, že oni přijdou, až bude vše zajištěno. Zatím si půjdou dát ranní kávu. Vysoký federál s mnoha významnými frčkami se jen podivně ušklíbl, otočil se a vykračoval směrem ven z laboratoře. O, bože, to není možné! Ne to se mi muselo zdát! Z postranní kapsy mu čouhal jakýsi sešit. Zaostřil jsem. To co na něm bylo napsáno, bude mou noční můrou do mé smrti!

Dr. Thomas Marley
Research no. 54
Potion of happiness
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)