Aspergerův syndrom

1. února 2013 v 16:32 | Ravicu |  Onemocnění duše
Aspergerův syndrom je onemocnění, které řadíme do tzv. pervazivních vývojových poruch. Pervazivní vývojové poruchy jsou poruchy prostupující takzvaně vším - negativně ovlivňují pohybovou, řečovou, emotivní, kognitivní (tj. poznávací a paměťovou) a celou psychosociální úroveň nemocného a znemožňují mu normální zařazení a adaptaci ve společnosti.


Aspergerův syndrom je v podstatě druhem autismu. Do pervazivních poruch řadíme kromě Aspergerova syndromu dále dětský autismus, atypický autismus, Rettův syndrom a hyperaktivní poruchu sdruženou s mentální retardací a stereotypními pohyby.

Dětský autismus byl poprvé popsán americkým psychiatrem Leo Kannerem v roce 1943 na skupině 11 dětí a byl pojmenován jako časný infantilní autismus. O rok později nezávisle na Kannerovi publikoval vídeňský pediatr Hans Asperger zprávu o podobné skupině dětí, avšak poruchu nazval autistická psychopatie.

Následujících 20 let byl autismus považován jako důsledek chybné a citově chladné výchovy rodičů. Až v roce 1980 byl poprvé užit termín pervazivní vývojové poruchy a byla zmíněna vrozená vývojová porucha mozku. V roce 1981 byl popsán vysoce funkční autismus (HFA - high functional autism) pro podskupinu autistických pacientů s normální či nadprůměrnou inteligencí a v témže roce byl prosazen název Aspergerův syndrom pro skupinu pacientů označovaných autističtí psychopati. Od té doby se vedou dohady o tom, zda Aspergerův syndrom a vysoce funkční autismus jsou jedno a totéž onemocnění či nikoli.

Výskyt dětského autismu se odhaduje na 5-10/10 000 dětí, častěji jsou postiženi chlapci. Údajů o Aspergerově syndromu je velmi málo, předpokládá se však, že jeho výskyt je mnohem častější než dětský autismus a někdy není ani diagnostikován, či je chybně skryt pod diagnózou jiného psychiatrického onemocnění (schizofrenie, obsedantně-kompulsivní porucha a jiné). Jediná publikovaná studie popsala výskyt Aspergerova syndromu ve frekvenci 36 - 71/10 000 dětí věku 7 - 16 let.

Příčina onemocnění není jasná. U Aspergerova syndromu se předpokládá stejná příčina jako u dětského autismu, a to jednak silná genetické složka, chybná funkce tvorby tzv. endogenních opioidů (vlastní tělem produkované tzv. hormony štěstí a látky ztišující, tlumící bolest - např. endorfiny apod.) a zvýšené hladiny serotoninu (serotonin slouží mimo jiné jako látka přenášející signály v mozkové tkáni, tlumí bolest, ovlivňuje emoce, paměť, spánek).

Rizikové faktory nejsou zcela známy, závažným rizikem je výskyt v rodině.

Aspergerovu syndromu ve své podstatě nelze nijak předcházet, jelikož jeho podstata není známa. Uvažuje se o spojitosti s mutacemi na chromozomech číslo 2 a 7, což by mohlo být do budoucna možné využít v prenatální diagnostice.

Aspergerův syndrom má mnoho společných znaků s autismem. Bohužel je však často odhalen pozdě nebo je diagnostikován jako jiné onemocnění a následně i chybně léčen. Je to z toho důvodu, že nemocní nemají poruchy řeči, jako je tomu typicky před třetím rokem věku u dětského autismu, nýbrž jsou v některých případech řečově nadaní a nadprůměrní.

Navzdory řečovým schopnostem, jim však chybí abstraktní myšlení, proto mohou mít děti problémy v některých předmětech ve škole, nicméně vynikají v učení se faktům, vzorcům a seznamům.

Inteligence je normální až nadprůměrná.

Typická může být pohybová neobratnost a podivínské chování. Lidé s Aspergerovým syndromem jsou poměrně společenští (oproti dětskému autismu, kde jsou nemocní uzavřeni do sebe), nerozumí však mimoverbálnímu projevu (řeči těla, tónu hlasu). Při komunikaci např. pominou výraz tváře a postoj posluchače, nereagují na gesta, připomínky, nedbají nezájmu posluchačů apod. Stále hovoří a jsou schopni v takovém stavu setrvat, i když už je nikdo neposlouchá.

Vyžívají se v rutině. Mají v oblibě každý den provádět své rituály, mít stále stejné postupy, stejný rozvrh dne, mohou vyžadovat stejnou cestu do školy či práce apod. Jakákoli neočekávaná změna pak může mít katastrofické následky a vyvolat rozhořčení, úzkost, depresivní náladu či jinou neobvyklou reakci.

Jedinci s Aspergerovým syndromem, podobně jako nemocní s dětským autismem, mají nějakou svou oblíbenou činnost, které jsou schopni věnovat velkou část svého času. Velmi často si pamatují dlouhé seznamy jmen, sportovních výsledků, telefonních čísel, počty a parametry čehokoli, co je zaujme. Zájem se může týkat sběratelství, ale též např. studia vesmíru, rozboru minerálních vod, sledování kamerových systémů, poplašných zařízení, únikových východů apod. Druzí lidé na takové chování pak pohlížejí jako na posedlost.

Aspergerův syndrom je také charakterizován výbušností, agresivitou při neúspěších a neporozumění, nutkavým chováním (obsedantností) až puntičkářstvím, tvrdohlavostí až revoltou.

Je důležité podotknout, že se jedná o inteligentní jedince, často nadprůměrně inteligentní. Mají však vážné komunikační problémy, přičemž sami tento problém nevnímají a nerozumějí mu. Časté konflikty, vztahové problémy, neschopnost si udržet práci patří ke steskům jedinců v dospělosti. Neumějí správně interpretovat signály z okolí a sami vysílají signály matoucí, což společnost není schopna pochopit a přijmout.

Diagnóza Aspergerova syndromu až v dospělosti je pak převážně osvobozující záležitostí a ospravedlňující všechny negativní prožitky a události v komunikační a sociální sféře v dosavadním životě.

Aspergerův Syndrom je onemocněním nervového systému, které je vrozené a nelze ho vyléčit. Cílená léčba neexistuje, možná je pouze speciální pedagogická výchova.

Důležité je onemocnění odhalit včas a zahájit vhodnou výchovu a vzdělávání, důraz je kladen na práci s rodinou a školním zařízením včetně psychologického vedení jedince.

Léčbu vede vždy dětský psychiatr (pedopsychiatr). Léky je možné ovlivnit pouze úzkost, agresivitu, depresivní nálady a poruchy spánku. Zatím nelze nijak léčit poruchy v komunikaci a sociální interakci.

Z dítěte s Aspergerovým syndromem vyroste dospělý jedinec s toutéž chorobou. Projevy onemocnění je však důležité naučit zvládat již v dětství, proto je tak důležité včasné a správné odhalení syndromu. Velmi přínosná je kognitivně-behaviorální metoda léčby, kdy se jedinec učí zvládat své negativní emoce, chování a reakce (kognice=poznávání, učení a paměťové funkce, behavior = chování).

V dětském věku je důležitá spolupráce rodičů, speciální pedagogická péče a podpora. V dospělosti je podstatné snažit se zvládat klasické životní situace. Nutné je samozřejmě znát svou diagnózu, protože řada lidí mající podobné potíže ve společnosti ani netuší, že nějakým syndromem trpí. Proto je vhodné při pochybnostech o svém chování a sociálním životě či neobvyklých reakcích okolí na vaše chování navštívit psychiatra a svěřit se mu se svými potížemi.

Komplikace onemocnění spočívají zejména v problematice společenského uplatnění (získání a setrvání v určitém povolání) a sociálního života (vycházení s rodinou, nalezení partnera), nicméně základní dovednosti zvládání normálního života je možno naučit speciální pedagogickou výchovou postiženého jedince během dětství.

Ostatní jako je problematika úzkosti, deprese, výbušnosti, agresivity a problémy se spánkem je možné léčit farmakologicky (léky).

Vynikající film indeické produkce, nejenom o aspergirově syndromu.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pleasure-2u pleasure-2u | 7. června 2014 v 21:08 | Reagovat

Připadá mi, že všchichni z aspíků dělají úplné magory, s prominutím.

2 Ravicu Ravicu | E-mail | Web | 7. června 2014 v 21:25 | Reagovat

[1]: Jo, lidi neví o co jde, jak je člověk jen trochu odlišný, je to blázen.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)