Síla lidskosti (téma: vlak života)

19. března 2013 v 22:58 | Ravicu |  Téma týdne
Můžu tu srdceryvně plkat, jak mi ujíždí vlak, že jsem špatný strojvůdce a kdoví, dá-li se vůbec ukočírovat. Je to sice pravda, ale tenhle problém máme všichni a nemá smysl nad tím naříkat, poněvadž stejně vyřešíme velký kulový a hlavně by jsme se měli snažit nehrabat si jen na vlastní píseček, ale nábídnout pomoc i za hranicí prahu svých dveří, stejně jako člověk, kterému chci věnovat tohle téma týdne.


Proč zrovna tohle téma a ne jiné? Myslím, že je to naprosto zřetelné, alespoň pro toho, kdo se byť jen okrajově zajímá o historii. Hrdina, kterému chci vyseknout hlubokou poklonu, pokoru a úctu je témeř 104 letý stařík. Jeho hlavní zbraní byl právě vlak. Ano, vlak. Dokonce vlak nesoucí život. A ne jeden život. Přesně jich bylo 669. Mělo jich být mnohem více, bohužel plány byly zmařeny. Ale zachránit tolik životů, to je hrdinství. Navíc ještě dětských životů.

Představuji Vám hrdinu sira Nicholase Wintona.


Původem německý žid žijící v Anglii a paradoxně pokřtěný. Studoval a pracoval ve vojenské bance. Během války sloužil u RAF, bohužel díky slabému zraku nedosáhl vyšších hodností. Roku 1938 místo toho, aby odjel na dovolenou, vstoupil do humanitární britsko-české organizace pomáhající židům zajistit transport z Prahy do Anglie. Zařizoval náhradní rodiny pro české děti, doklady pro transport, organizoval a plánoval průběh akce. Na záda mu přitom dýchalo gestapo. Dodnes cítí velmi silné smutné pocity z posledního transportu, kde mělo být 250 dětí, bohužel vlak byl vrácen, jelikož bylo 1. září 1939, začala druhá světová válka. Z těchto dětí holocaust nikdo nepřežil. Za své činy získal několik vyznamenání, ocenění, včetně nobelovky, má několik památníků, některé instituce nesou jeho jméno. V roce 2009 u příležitosti stých narozenin vyjel z Prahy vlak Winton train, který projel trasu zmařeného transportu. Winton se během svého života sešel s některými zachráněnými dětmi. Při oslavě stých narozenin se proletěl ultralehkým letounem, který pilotovala dcera jednoho zachráněného chlapce.


Výstava byla více než zajímavá. Při vzpomínkách, které jsem vlastně nikdy neměla, při vzpomínkách na propagačních tabulích jsem se neubránila slzám. Děkuji za to, že se mezi námi objevují takoví lidé. Lidé, kteří jsou ochotni riskovat vlastní život, lidé ochotni pomáhat, lidé, kterým je sobeckost cizí. Skláním se.

"Jen jsem viděl, k čemu se schyluje, a udělal, co jsem mohl, abych pomohl."
sir NW

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 20. března 2013 v 20:26 | Reagovat

Viděla jsem několik dokumentů s tímto úžasným skromným MUŽEM.Pokaždé jsem uronila slzu.Tvůj článek je velmi hezky napsaný :-)

2 Ravicu Ravicu | Web | 20. března 2013 v 20:44 | Reagovat

[1]: jj taky jsem ronila, děkuju za pochvalu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)