Asi ouplněk co násobí obavy

27. dubna 2013 v 1:26 | Ravicu |  Můj život s diagnózou
Ani nevím, co se se mnou děje, velký význam přikládám úplňku, jakožto velká senzitivní hmota....Nebo v to jenom doufám?


Poslední dobou mám pocit (a řekla bych, že to nebude jen pocit), že se v sobě nějak moc patlám a vůbec se mi to nelíbí. Přiznávám s radostí, že jsem klidnější, ale pořád mám plno otazníků. V hlavě mi neustále rotuje ona zkratka B.A.P! Není to pro mě nic nového, můžu říct, že jsem o ní měla znalosti dávno před tím, než se zjistilo, co jsem zač. Najednou mám ale pocit, že o ní nevím vůbec nic. Vlastně si uvědomuju, že s ní budu muset bojovat a že ten boj bude těžký a urputný (kdo by řekl, že jo, to by napadlo i blbce).

Trochu mě děsí to moje cyklování. Připadá mi, že je až moc rychlé a to se mi nelíbí. Možná je to tím, že jsou spíš známe charakteristiky delšího trvání jednoho z cyklů, tedy úplně nejtypičtější formu. Ač se dočítám v odborných publikacích, že existuje mnoho dalších forem a že (jako ostatně u všeho) je variabilita velmi individuální a někdy i s atypickými příznaky, přesto všechno mám neustálý pocit, že to není pravda. Že se mi to snad jenom zdá! Najednou tomu vůbec nerozumím. Kde je kurva moje zdravotnické vzdělání?! Typická vlastnost zdravotníků, vědí, jak být nápomocný okolí, ale pokud si mají pomoc sami, je to tragédie.

Mám pocit, že v určitém ohledu se cítím celkem vyrovnaná, také ale cítím, že to není úplně ono. Ten strach a ta nejistota. Napadá mě, kdy zase co přijde, jak to bude vypaat, jestli to zvládnu. Ještě když se ohlédnu nazpět a vidím, čeho jsem byla schopná ať nahoře nebo dole, děsí mě to. Jak to, že jsem to předtím neviděla? Nebo přesněji, že jsem viděla jenom určitou část? To, když je člověku špatně si umí zdiagnostikovat sám, jenže když přišlo to, že mám být nahoře, tak mi to přišlo normální. Dokola jsem si kladla otázku, proč najednou padám dolů na hubu, když už to přece bylo všechno tak úžasné, nikdy nekončící energie, nikde nekončící platební karta, nikde nekončící seběvědomí, potřeba nejíst, hmmm. Čím víc se to opakovalo, tím víc se fáze nahoře přibližovala spíš agresivitě a pocitu, že mě se nic nestane, že si můžu dovolit co chci a jsem nepostižitelná a všichni musí skákat jak já pískám a běda, jestli ne!

Asi bych měla plakat na jiném hrobě, tam kde mi to vysvětlí.... Často si říkám, že nějakej svůj zvratkovej článek vytisknu, protože když jsem na místě, většinou nejsem schopná popsat svoje pocity a problémy, nebo pochody a obavy, které se tam uvnitř odehrávají.... Možná to udělám, tenhle článek je pro to velmi příhodný....

Abych se dostala taky k tomu úplňku, totálně mě vykolejil i z kolejí vedoucích k oné zkratce. Jakoby najednou ve mě cosi bojovalo a nemohlo ven. Nechápu. Byl to pocit, který ani nejsem schopná napsat. Teď asi napíšu něco, že budu vypadat jako opravdickej magor. Měla jsem pocit, že je ve mě vlk, kterej vyje a chce ven, vyje na měsíc, tam vzhůru. Možná jenom nějaká asociace, ale pocit, že se mi povedlo popsat onen pocit. Jedna - jedna, ty šmejde!!!!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)