Bez naděje...

23. dubna 2013 v 23:30 | Ravicu |  Můj vnitřní tvůrčí svět
Plouží se sami dlouhou chodbou,
jako prázdný a rozmazaný stín,
to tys měla být jejich modlou,
jenže sama máš teď splín.


Kdyby starosti vycházeli z vlastní duše,
skrýt před nebohými se dají,
pokud ale plynou z úst bílého muže,
bodají do srdce, přece léčit mají.

Všude kolem utrpení,
zřejmě je ho málo,
já vidím tvoje znetvoření,
světlo na tmu nevyzrálo.

Co dělat s jazykem hadím,
když empatie do hlubin padá,
já tohle nevyladím,
jsem jen ta druhořadá.

Tím končí jedna tragédie,
co naději mnohým vzala,
v tempu naše mašinérie,
oblíkla se zpět do gala!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)