O mě přece nejde! (téma: proč zrovna já)

23. dubna 2013 v 23:54 | Ravicu |  Téma týdne
Mám pocit, že zvratků z mých hlubin sdrce, duše a mozku (nebo spíš žumpy) je tu až až. Přesto jsem se nikdy neptala onou trapnou větou "proč zrovná já". Každému bylo něco předurčeno a tak se musí prát. Jestli boj nebude marný se teprve ukáže.


Zkusíme si uvést "modelovou" situaci. Představme si, že by každý řešil, proč zrovna on. Hmmm, jak tak přemýšlím, tak se ani nejedná o modelovou situaci. Čímdál víc to smrdí realitou. Každý řeší sebe, ale okolí je mu velmi, ale opravdu velmi těsně u análního otvoru. Ano, je potřeba řešit plno věcí, vyřešit si "svůj" problém a třebas i s pomocí přátel, důležité je ovšem nepatlat se v sobě. Nejsme jediní na této zemi či ve vesmíru. Ač já psychopatická hmota tyto tendence občas mívám, napadlo mě vytvořit tento "úžasný" blog a sem si zvracet, protože toho obtěžování okolí už bylo dost. Tady má každej svoji volbu - hele, to je magor a jde dál. Což Vám opravdový přítel neřekne, protože by Vás ranil. Po čase i přátelům dojdou síly a často ani nechtějí být tou pomocnou rukou. A to není o sobectví - v žádném případě!!!! Koho by do nekonečna bavilo poslouchat ten recidivující problém, když on sám má tolik starostí, ale je mu blbé, že by Vás s nimi měl ještě obtěžovat. Postupně rezignuje až se Vám najednou začne vytrácet.

Ale zpět. Moje otázka většinou zní - proč zrovna on/ona? Často používaná v práci, ale i v soukromí. Bolí mě, když vidíte někoho, jak Vám schází přímo před očima a přitom víte např. že je to ohromný bojovník, nebo skvělý člověk se srdcem na dlani, člověk co nikomu nikdy neublížil, matka od dvou dětí, malé dítě. Vždycky mě vezmě přemýšlivá a melancholická nálada. Ač jako zdravotník znám fyziologicko-patologické pochody těla, nikdy nepochopím, proč pětileté dítě umírá na rakovinu. Proč zrovna ono??? Nedávno mi zemřela známá, nedožila se ani padesátky - hodná ženská, srdce na dlani, zdravě žijící - zjistili jí závažnou diagnózu a do půl roku tu nebyla. Opět mě napadá proč zrovna ona?? Podobné věty a tato otázka obecně mě snad nikdy nepřestanou trápit a bolet.

Ono z toho ani nic nevyplývá. je to až moc jednoduché. Nemysleme jenom na sebe a ukažme těm, co máme rádi, že je milujeme. Ukažme těm, co nás potřebují, že tu jsme pro mě a že jsme schopni nabídnout jim pomoc. To je alespoň můj nevyvratitelný závěr.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sarinka1703 sarinka1703 | Web | 25. dubna 2013 v 13:48 | Reagovat

Se vším, co jsi napsala, naprosto souhlasím. Ten konec je ale neocenitelný :)

2 Ravicu Ravicu | E-mail | Web | 25. dubna 2013 v 13:50 | Reagovat

[1]:Moc děkuju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)