Sesterská láska

19. dubna 2013 v 22:10 | Ravicu |  Můj vnitřní tvůrčí svět
Začínalo se smrákat. Necítila žádný strach, naopak, spíše něco jako vzrušení. Přemýšlela, co všechno by se na jejím tajném výletu mohlo stát. Myšlenky jí zrazovaly. Nic horšího než v místě, kterému kdysi říkala domov, to být nemohlo.


Šla bezhlavě dál, pořád dál, nezastavila se ani na chvilku. Právě procházela přes lávku vedoucí do lesa. Jeho vůně jí přímo uchvátila. Vůně klidu, lásky a porozumnění. Všechno, co si kdy přála a co jí nebylo nabídnuto. Cítila se opuštěná. Stromy tvořily páry, skupinky, žádný nebyl sám. Samota jí tížila čím dál více, jak se prodírala lesem. Přemýšlela proč. Proč je tu teď sama. Proč není nikdo, kdo by jí pomohl, kdo by jí podal pomocnou ruku. Co bude dělat dál? Kam má jít? To je fuk! Kamkoliv pryč. Co nejdál od sídliště kde bydlela. Zůstat třeba v lese a nechat se sežrat dravou zvěří. Připlést se do cesty divočákovi, nejlépe bachyni a nakopat ty malý krásný prasátka do prdele, stoprocentní jistota, že by jí bachyně nenechala naživu. V hlavě se jí rojily myšlenky jako včely. Pilně, neúnavně až k smrti....

Prej domov! Ha, musela se zasmát. Domov rovná se rodina. Tohle není rodina. Jeden bručí v base, ano, v kriminálu! Za tu bolest co jí způsobil. Větší zrady se nemohla snad nikdy dočkat, stále nemohla uvěřit, co se to stalo. A to druhé individum? Matka, co jí dala život, matka pečovatelka! Alespoň tak se to psalo v moudrých knihách! Realita jí ale nabídla pravý opak. Sobeckou ženu, která nemá zájem pečovat o své děti! Ženu, která se po večerech opíjí laciným vínem a přitom nemá dětem co nabídnout k jídlu, natož pak lásku! To slovo snad vůbec nezná! Výčitky, hádky, ponižování, to je to pravé!!!!!

Jak tak přemýšlela, musela se zastavit, aby popadla dech. Už nemohla dál. Slzy se jí koulely po tváři a kapaly na kapradí. Div, že kapradina unesla ten žal. Musí se vrátit. Není přece tak úplně sama! Nemůže dopustit, aby její součást, její lásku nechala samotnou na pospach téhle ženě! Ne, nejde to! Musí sezbírat poslední kousky sil a rychle utíkat zpět! To utrpení musí vydržet jenom kvůli ní! A vydrží ho! Musí jí chránit, opatrovat a pomáhat, jak jen bude umět!

Rozběhla se zpátky směrem z lesa. Běžela sotva dechu popadala. Vyběhla z lesa přímo na silnici, div jí nesrazilo zrovna projíždějící auto. Podívala se na hodinky. Čtvrt na jedenáct. Stihne ještě poslední linku autobusu číslo tři. Znovu se rozběhla. Modlila se, aby autobus ještě neodjel ze zástávky. Situace vypadala beznadějně. Zatnula zuby, utíkala víc, než mohla dokázat. Bylo to nad její síly. Autobus už se rozjížděl. Tak tak ho doběhla a praštila dlaněmi do předních dveří. Autobus škubl a zastavil se. Její žalostný pohled donutil řidiče otevřít dveře. Nastoupila. Udýchaná se snažila řidiči poděkovat. Ten jen pokývl hlavou. Vyčerpaná se svalila na sedačku, nemohla popadnout dech. Astma se projevilo. Musela si několikrát dýchnout z inhalátoru, aby se mohla alespoň trochu nadechnout. Teď už jí všechno bylo jedno. Jede zpátky. Zpátky za ní! Milovala jí, že by svou láskou oblažila celý svět. Měla v hlavě jenom ji! Svou malou sestru!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)