My si tak můžeme stěžovat! (téma: čas plyne stále rychleji)

8. května 2013 v 23:43 | Ravicu |  Téma týdne
Máme si ce pocit, že nám jaksi něco utíká, že nám jede rychlík či jsme zmítání v časové bouři, otázkou je, jestli právě my jsme ti, kdo mohou na čas nadávat??


Podle mě, jsme na vině my, lidé. Stěžujeme si na čas, ale kdo vymyslel roky, dny, hodiny, minuty? Že zrovna hodina má šedesát minut? Proč ne třeba osmdesát? Kdo řekl, že týden má sedm týdnů? Třeba nám zrovna schází ten osmý, přesně jak to zpívá Olympic.....

Někdo může namítnout, že na základě pozorování měsíce, hvězd, slunce (nu prostě vesmíru a bla bla bla) byl věděcky nastaven čas právě tak, jak je. Další námitka zní, že stanovení časových úseků nám pomáhá v organizaci života, ale je tomu opravdu tak? proč nás tedy stále čas tlačí? Asi proto, abychom se měli lépe. Zatímco dříve pomyslná časová osnova lidem opravdu pomáhala, nám škodí.

Nedivím se. Však sami sobě dokonale škodíme. Neustále se snažíme zvítězit nad časem a pak jsme zdrceni když vidíme, že nás ten sráč zase přechcal. Čekali jste něco jiného? Copak lze zápasit s časem? Vrháte se v podstatě do války s vesmírem. Zatímco dřív, lidé nechali vesmír vesmírem, popřípadě s ním byli v souznění a žili v symbioze, v dnešních dobách je tomu naopak. Neustále bojujeme s vesmírem, přírodou a o nějakou symbiozu se vůbec nesnažíme. Na co, že jo?!

Je přesně na první patrné, jak tento pohled rozděluje společnost. Nemyslím teď samotný čas (ale ten s tím také souvisí). Jedni, kteří na aroma souznění myslí, snaží se o něj a jejich cesta směřuje duchovnější stezkou. Další jsou ti, kteří si aroma souznění dají leda v šálku a pak běží svůj denní maraton...

Čas neběží stále rychleji. Čas je prostě čas, neměnná veličina, kterou jsme si sami určili. To naše vědomí, myšlenky a city nás zrazují, protože jim nedáváme volný průběh. Navíc opravdu není kam spěchat, každý máme přesně "nalajnováno" jak dlouhá je naše trať a kde či jak budeme pokračovat...

Stěžujeme si, že jsme staří, co má říkat naše matička Země? To je sakra stáří! My jsme jen jakýsi malý puntíček v celém tom koloběhu a všechno se rozhodně netočí jen kolem nás, jak si valná většina stále myslí.

Moje osobní zkušenost s časem? Přestat s ním bojovat, nechat se nést, ikdyž máme pocit, že zrovna neběží jak bychom chtěli (v klidu, to se mi zdá často). Jsou minuty, které se táhnou jak točeňák a pak jsou minuty, které problesknou, ani nevíte jak. Naše vnímání je těžké napravit po tolika letech, co v sobě máme zakořeněný nesprávný "vzorec" o tom, jak s ním nakládat. Říkám si, ať klidně běží, mě nic neuteče, co se má stát, stane se. Využít čas není správný výraz, přesto se používá, tak ho tedy použiji i já. Je třeba využít čas tak, abychom mohli říct, že jsme uspokojeni tím, co jsme zažili, prožili nebo zkusili.

Horší je, že už pár let žiju v domění, že je mi dvacet. Jestli to takhle půjde dál, zřejmě mi bude dvacet i za dvacet let. Ano, také mám v sobě ten pocit, že život je krátký. Zaplať bůh, že mi pak dojde, že život nekončí.......

Na závěr jedna "Oceanistická"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Natty Natty | E-mail | Web | 9. května 2013 v 8:04 | Reagovat

Tak to je trefné. Dnešní doba je strašně uspěchaná. Přijde mi už jako by se lidé ani vzájemně nevnímali a hleděli si pořád jen svého a toho, ať jim něco neuteče. A přitom zpomalení vůbec neškodí by naopak. Je uklidňující. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)