Sen, snář, pocity.....

5. května 2013 v 14:17 | Ravicu |  Mezi nebem a zemí
Snad to ani nepatří do mojí psycho rubriky, ale nějakou souvislost jistě najdu. Dnešní sny byly opravdu zvláštní. Začaly velmmi podivně, končily dobře (snad poprvé za x let), ovšem výklad nic moc....Takže čím se řídit? Dávám odpočinek tvorbě a přesouvám se do svého světa.


Sen začal kdesi na neznámém místě v cizině. Sen nebyl nic moc, zvláštní touha po cizokrajném umělci, co měl jen jediný zájem, ani nevím, jak to dopadlo. Hmmm, teď mě napadá, že ve všech snech se objevovali umělci... No nic, tenhle sen byl začátek a takovej průměr, prostě sen (to se mi dlouho nestalo mít běžnej sen, většinou mívám horory)

Další sen nezačal příliš dobře, ale skončil nádherně. Kdesi v hospodě. Jako v realitě byl alkohol tabu a já hledala, jak to porušit. Nějak se mi to povedlo a pak mě obtěžovali nějací neznámí hudebníci, co hráli tak, že se to nedalo poslouchat. Pak se hospoda změnila. Vypadal jinak. Najednou bylo plno. Byli tam příbuzní, známí, neznámí i ti, co mě obtěžovali. Nejlepší bylo, že jsem se musela převlíkat při vstupu do hospody v šatně (ha ha ha). Pak přišel můj oblíbený umělec se svým manažerem. Táta si k nim opilý přisedl a začal jim nadávat, že mi nedali šanci se umělecky projevit. Pak se strhla nějaká rvačka a já to nevydržela a šla se projít a po cestě jsem brečela. Nakonec jsem se rozhodla vrátit.

Nikdo se mnou nemluvil a nikdo nechtěl, abych si ke stolu přisedla. Pak nevím, jak to přesně bylo dál. Vím, že mě manažer nechtěl pustit k mému oblíbenci. Začala jsem brečet, vynadala jim, že si nechají nakukat hovadiny, že pravda je jinde a pak jsem šla zase ven...

Když jsem se vrátila před hospodu, byli tam manažer, "miláček" a nějaký holky ze základky. Naznačili mi, ať se připojím. Smutně jsem šla. Pak se domlouvalo, kdo s kým pojede v autě. Prosila jsem, ať můžu jet s "miláčkem". Šla jsem s ním. Řekla jsem mu, že s ním potřebuju nutně mluvit. Začala jsem koktat a brečet. Zastavil mě a řekl, že ví, co mu chci říct, že ví, že to, co mu o mě navyprávěli je nesmysl a že moc dobře ví, že to není pravda, že to ví i manažer, ale ten není schopnej mi to říct. Zeptala jsem se ho, jestli ho můžu obejmout a on že samozřejmě a objal mě strašně pevně, ale krásně. Mimochodem to objetí si pamatuju do teď. Pořád jsem brečela a chtěla mu vysvětlit, že nejsem zlá. On opakoval, že to ví a pořád mě pevně objímal. Pamatuju si jeho krásný smutný úsměv a jasně modré upřímné oči. Pak jsme spolu někam šli. Procházeli, povídali si a ještě se několikrát objímali. Cítila jsem lásku, klid, mír, pokoj, porozumění a souznění....Domluvili jsme si další schůzku a já šla do práce.

Probudila jsem se s úsměvem. Jakoby u mě pořád byl. Na všechny události jsem se zkusila podívat do snáře a že by znamenali něco skvělého se říct nedá, ale já dávám na svůj instinkt a pocit a zůstává ve mě všechna ta krása... Na tenhle sen nezapomenu. Kéž by se ta poslední část snu ještě opakovala....

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)