Bolí, mě bolí tenhle svět

21. června 2013 v 20:30 | Ravicu |  Můj život s diagnózou
Kromě toho, že je to fajn písnička, je také pravdivá. Dnes se mi přesně hodí "do krámu" mého psychopatismu...!


Bolí mě srdce, bolí mě duše, bolí mě moje fyzická schránka, bolí mě tenhle zkurvenej svět plnej ksindlu....Ne, nemám na to, dívat se denně do tváře lidem, kteří by si zasloužili do ní plivnout. Asi mě to neřestane nikdy trápit. Jak může být člověk loajální, když má kolem sebe tolik křiváků. A podlých k tomu. Nechápu, jak může někdo být tak zlý a tak pokrytecký, nikdy to nepochopím....Proč to lidé dělají? Ještě navíc lidé, kteří by měli být pravý opak....Nejhorší je, že mě to ani neštve, spíš mě to vážně bolí...!

Dnešní den stál opravdu za vyliž prdel. V práci zase blázinec (asi vim, proč tam dělám). Kromě toho okolo ti šmejdi. Od rána, kecám, v podstatě od večera se cítím opět jako dva v jednom. Asi nějaká smíšená fáze? Leze mi to krkem. Totálně podrážděná, přehnaně reaktivní na jakoukoliv zátěž, na jednu stranu bez potřeby spánku, na druhou stranu unavená k jakékoliv činnosti. Mám chvíle, kdy přemýšlím, že už mě to tady opravdu nebaví a najednou jako by se mnou někdo zaklepal a já se směju jako to střevo, až přehnaně. Mám problém si uspořádat myšlenky, soustředit se. Vážně bezva. Nejradši bych někoho, nebo možná i sebe prohodila oknem. Chvíli jsem zpomalená a chvíli se mi rozklepou ruce jako by chtěli něco dělat. Čekají mě ještě dva dny denní, ještě, že je to víkend. Zatím jsem schopná tvářit se, že se nic moc neděje.

Dneska jsem řekla kamarádce, kamarádce-kolegyni moc fajn holce, že bych asi potřebovala volno, že bych se asi fakt měla nechat hospitalizovat, ale, že se bojím a že nechci, že už jsem kdysi byla několikrát tázána, jestli bych nechtěl, že by to bylo dobré. A víte co mi na to řekla? Taky si myslím, že bys tam měla jít. Sice v něčem si lepší, ale je vidět, že to není úplně v pořádku. Jako!!! Tohle mě hodně překvapilo. Když viděla, jak se mnou její odpověď zamávala, začala vtipkovat, že bych tam byla s XY (její kamarádka ze základky, co má docela "hustou" schizofrenii). Asi měla pravdu, ale já tak prostě nemůžu jít. Ani bych s nimi nechtěla komunikovat, natož komunikovat v nějaký skupině - moje smrt! Mám pocit, že už by mě nepustili nikdy ven. Čekaj tam na mě a už nikdy mi nedovollí normálně žít....Paranoia? Někdy mám opravdu zvláštní pocity a představy, až se pak zděsím, co se mi to v tej hlavě zase vylíhlo...

Neustále dokola říkám, že pokud bude nějakej výkyv, nebo cokoliv, že už se na to tady vážně vyseru, protože se to nedá zvládat. Ovšem můj záložní zdroj je zázračnej, pořád jedu ikdyž nemůžu dál a dál...Jsem zvědavá, jestli .... kurva teď jsem zapomněla, co jsem chtěla napsat....v půlce věty, v půlce myšlenky, to mám často! A napadaj mě nesmysly, typu tralálálá, haf haf haf - demente! Jo už vím, že jsem zvědavá, jak dlouho může ten záložní zdroj vydržet.....

Ne, už nebudu psát, mele se mi to v hlavě. Budu doufat ve zlepšení......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)