Nula od nuly pojde

8. června 2013 v 7:47 | Ravicu |  Můj život s diagnózou
Já už to fakt nedávám, je toho moc. Čeho je vlastně moc? Ničeho! To je na tom právě to nejhorší. Objektivně bych měla být nejšťastnější člověk na světě, ale já jsem troska....


Ta bolest na duši neustává. Spíš se horší. Měla bych zavolat paní doktorce, ale to nemá cenu. Musím počkat a třeba víc se snažit, třeba dělám málo. Měla jsem si "vybetonovat" prohlubně v náladových křivkách, ale nějak jsem to nestihla a šplouchla jsem zase do vody. Kdyby jenom do vody. Pořádná žumpa zase jednou! Psala jsem "mojemu miláčkovi", anděli strážnému do práce. Je tak skvělá. Hlavně se mnou umí jednat. Nelituje mě a jasně mi dá najevo - tady jsi špatně! Ale přijatelným způsobem, tak, aby mě to neranilo, ale zároveň utnulo. Nevím, jak to dělá, ale je úžasná. Musí to být opravdu můj anděl strážný! Ale zpět.

Dopoledne před noční jsem byla u dědy - slavili jsme ty narozeniny. Jako bych to nevěděla - parádně jsem si prohloubila tu svojí žumpu. Kdyby jsme si jenom ťukly ok, jenže my jsme to víno vychrupli, před oběděm si dali bechera a po obědě pivo. Proč to dělám, když nemám? Tentokrát záměrně! Proč? Myslela jsem, že když odhodím zábrany, nebrání mi nic v tom, abych se na to tady vysrala. Jenže pak mi došlo, že jít za světlem, když má děda narozeniny aasi nebude dobrý nápad....

Když jsem přišla do práce, po nějaké chvilce váhání jsem se šla nechat obejmout svým andělem. Řvala jsem jako kráva. Už vážně nemůžu, je toho moc. Nahoru, dolů, normál, dolů, normál, nahoru, dolů. Ještě, že dneska byl na noční klid, po dlouhé době a záhadným způsobem se nic nedělo....Ještě, že tak...

Všechny myšlenky se mi hemží v hlavě a nemůžu je uspořádat. Všechny smutné věci se rojí a rojí, jako včely. Ani nevím, jestli jsou smutné. Stačí mi, když uvidím na chodníku ležet cihlu a napadne mě, že je tam chudák úplně sama a už řvu. Ha ha ha, že jo. Ale nějak podobně to probíhá se vším. Tím pádem i moje "láskyplné" trápení. Z toho je teď hotová telenovela se špatným (nebo spíš žádným) koncem. Trápí mě plno věcí. Moje neschopné já, co ze sebou nedokáže nic udělat, co se neumí uhlídat, neumí se zlepšit, jít po lepší cestě. Ne nadarmo se říká, že nula od nuly pojde. Radši bych pošla....Ve světě je plno utrpení, nemusím se do toho vměšovat svým bezvýznamným osobním utrpením...

Mimochodem, už mám zase tiky v oku - jako tenkrát.... A aby to nebylo málo, zapsala jsem si špatně do kalendáře, kdy mám jít k psycholožce, takže jsem to prosrala. Zrovna teď! Když bych to opravdu nadmíru potřebovala a jako na potvoru má zkrátka nabitej program, nikde ani skulinku! Tu máš čerte kropáč!

Půjdu zkusit spát. Vůbec mi to nejde. Jsem utahaná jak prase, ale spát, to ne! Vyřeším to tabletkou holt, ač je nemám ráda....Mimochodem, úzkosti opět kein problem mě zničit. Zatím jsem je překonávala bez tablet, ale jestli to tak půjde dál, budu po nich muset sáhnout, protože někdy mám pocit, že se zblázním... Navíc se mi v hlavě rojí i to, že děda už je starej a že umře. Kdo by to byl řekl, že jo?! Až to jednou nastane, tak já to rozhodně nepřežiju. Nevím. A ani nevím, proč mi to leze do hlavy. Samo - najednou - zničeho nic....

Jsem fakt blázen. Chci to být zase já! Už to mělo být v pořádku a stabilizace se nekoná - ať mi to někdo vysvětlí! Přemýšlela jsem, že si sama zvýším dávku stabilizátoru, ale to asi taktéž nebude šťastné řešení. Nakonec u mě asi nikdy žádné šťastné řešení nikdy nebude....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | Web | 8. června 2013 v 11:57 | Reagovat

na tyhle stavy mi nejvíc pomáhá objetí, vybrečet se a pak si jít dát pořádně do těla. ať už běhat, na brusle nebo do tělocvičny. ale máknout si venku na sluníčku má dvojnásobně pozitivní efekt. prostě... se zaměstnat fyzicky, pak je na tom i psychika líp. i když, to, že to zabírá na mě, neznamená, že musí i na tebe, žeano... ale proč to nezkusit :)

2 Ravicu Ravicu | E-mail | Web | 8. června 2013 v 14:40 | Reagovat

[1]:Ahoj, neboj, to mám dávno vyzkoušený, jenže kolikrát jsem ráda, že mám sílu vůbec vstát z postele. Naposledy, když jsem to fakt "dřela" přes sport jsem padla doma vyčerpáním a spala několik dní :( Děkuju za radu, ráda si poslechnu názory druhých ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)