Většího blba nenajdete!

23. června 2013 v 22:29 | Ravicu |  Můj život s diagnózou
Co dnes psát? Je toho tolik, co bych chtěla napsat, ale nemůžu ze sebe vyplodit ani A. Nevím, ze kterého konce mám začít. Pravděpodobně od začátku....


Došla jsem k závěru, že já prostě mít vztah nemůžu. Nejde to. Jak se ne jeden jistě dočetl, řešila jsem tu "chlapce" - ano či ne. Je fajn, není jiskra? Nebo je? Lhostejnost to není. Zkrátka bla bla bla... Nakonec jsem se rozhoupala a šla na další schůzku, kde jsem zjistila, že je mi vlastně více než sympatický. Kde je teda problém? Na jednu stranu jsou chvíle, kdy je mi s ním fajn a na druhou stranu jsou chvíle, kdy bych nejradši utekla. Nejsem stále rozhodnutá - ano či ne. Navíc jsem si řekla, že mu zkrátka povím, co jsem zač, aby věděl, do čeho jde, když už teda jeví zájem.....

Ano, řekla jsem mu to. Tvrdil mi, že mu to nevadí, že o mě má vážný zájem. Řekla jsem mu, že si to vůbec nerozmyslel a nic pořádnýho o tom vlastně neví a ať mi napíše zítra, jestli jeho zájem neopadl...K výsledku se dostanu později....

Včera jsem udělala zásadní chybu! Ne snad v tom, že jsem mu to vyklopila (jo pochopitelně, že ne do detailů!), ale ve svém režimovém opatření. Protože jsem nechtěla hned ze začátku vysvětlovat, proč nemůžu pít, souhlasila jsem, že si dáme dvojku červeného. Jenže pak přišla nervozita, moje přemýšlení, hloubání, zkoumání a ani jsem si nevšimla, že to do mě teče jako voda...No nic, doprovodil mě domu...

Když jsem zjistila, že je půlnoc a že po čtvrté vstávám na třetí denní, trochu se mi zamlžilo...Už jsem cítila, že mě moje myšlenky zahlcují a strhávájí mě někam, kam nechci. Samozřejmě jak jsem ulehla, začaly lézt na povrch víc a víc, až to skončilo pláčem. Myslela jsem, že by konečně bylo fajn, kdyby mi ten vztah vyšel a pak jsem začala pochybovat, že by někdo chtěl žít s magorem, jako jsem já, nu pěkně jsem to ořvala, chtěla jsem s něčím fláknout o zeď, ale nešlo to.....

Pochopitelně jsem ráno zaspala. Bezva depresivní a hektický ráno a navíc mi bylo zle! Teda ještě pořád je! Já debil!!! Kromě toho jsem si začala říkat, že bude lepší, když si to rozmyslí a nevyjde to. Najednou jsem úplně obrátila. Nevím, co se ve mě děje a se mnou děje. Je mi špatně ze mě a ze všeho okolo mě. Zítra máme jít na obídek, tak nevím. Asi to vážně nemá cenu, netuším, nevyznám se v sobě a pak má Bůh vědět, jak mi má pomoc. Chudák v tom má kvůli mě bordel jak v tanku (nebo jak v Sarajevu?)!

Netuším, jak dnešní zvratky zakončit....Děkuju Bohu, že byl v práci takovej klid, že jsem to nezažila snad od doby, co jsem nastoupila....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)