Vítězný oblouk (kniha)

8. června 2013 v 22:18 | Ravicu |  Umění, co mě hřeje
Už jsem se tu psala, kde se vzala moje přezdívka Ravicu (rubrika nezařazené/informativní). Nyní přecházím k činům a řeknu Vám více o tom úžasném díle.


Knihu s názvem Vítězný oblouk spáchal Erich Maria Remarque. Můj oblíbený spisovatel. To už jsem zde také několikrát psala. Nemám zatím přečtené všechny jeho knihy a myslím, že to bude ještě nějaký čas trvat. Přiblizně půl roku mám zasunutou záložku v knize Jiskra života někde na začátku, protože jsem jednoduše nemohla pokračovat dál. Všechny Remarqueovi příběhy jsou srdcervoucí, ale tenhle jsem opravdu musela odložit. Nejenom, že jsem měla pocit, že mi za chvilku bude špatně, ale dokonce se mi zdála noční můra, že jsem vězeň v koncentračním táboře (ha ha ha - se smějte). Kniha Vítězný oblouk mě naprosto pohltila a uchvátila. Kdybych neměla doma toliko nakoupených knížek, které chci přečíst, určitě bych jí teď četla znova. Z této knihy na mě nejvíc dýchá ona "ztracenost" hlavního hrdiny v tehdejší více než krutém světě. Do toho je nádherně propleten příběh lásky. Emoce se v románu doslova mixují a z písmen jako by na člověka skákaly. Mám pocit, že v této knize jsem tu atmosféru cítila nejvíc, ale nedovedu vysvětlit, proč. Možná proto, že Ravic je lékař a tak máme možnost nahlédnout chirurgovi "pod ruce", což je vzhledem k mému povolání logické. Většina románů, kde se vyskytuje cokoliv ze zdravotnictví, mě v 90% značně osloví…

Něco málo o autorovi

Remarque byl německý spisovatel, narodil se v Osnabrucku roku 1898 Anně Marii a Franzu Remarqueovi. Studoval na učitelském "ústavu", avšak v roce 1916 musel jako osmnáctiletý odejít do první světové války - na západní frontu (později se objevila v názvu knížky). Brzy byl však vážně raněn a zbytek války strávil v lazaretu v Duisburgu. Stejně jako hrdinové v jeho knihách, měl i on problémy začlenit se do společnosti po skončení války. Vystřídal mnoho povolání (hudebník, malíř, automobilový závodník, obchodní cestující). Nakonec se našel jako redaktor časopisu "Sport im Bild" a "Echo Continental". V roce 1931 emigroval do Ascony (Švýcarsko) a zároveň byl nominován na Nobelu cenu míru. Proslavil ho až román Na západní frontě klid (1929), kterého se prodalo přes tři a půl milionu výtisků a zajistilo mu celosvětový úspěch. Po nástupu nacismu se byl zařazen na index zakázaných autorů a roku 1939 byl zbaven německého občanství. Po válce žil střídavě ve Švýcarsku a USA. Zemřel na srdeční selhání v Locarnu (Švýcarsko) v roce 1970. Dalo by se říct, že patří k tzv."ztracené generaci". Oficiálně toto označení není možné, jednalo se pouze o americké spisovatele.

A konečně o knize

Přenesme se těsně před začátek druhé světové války. Hlavním hrdinou je lékař Ravic (můj miláček), který utíká před fašismem a momentálně se ocitl v Paříži. Samozřejmě bez dokladů, ilegálně pracuje na jedné místní klinice. Jednoho dne potká dívku jménem Joan, která přijela do Paříže se svým umírajícím přitelem. Ravic neotálí a dívce začne pomáhat. Během toho se do sebe zamilují, ale jejich vztah není úplně ideální, je velmi rozporuplný. V druhé dějové linii Ravic narazí na Haakeho - německého nacistu, který Ravice a jeho přátelé vyslýchal a dokonce i mučil. Ravic si nejprve myslí, že jde o přelud, časem bohužel zjistí, že Haake je opravdu v Paříži. Ravic vzplane touhou po pomstě a později Haakeho skutečně zabije. V ten moment se Ravicovi uleví a smíří se sám se sebou. Vše trvá pouhou chvíli. Na konci příběhu umírá jeho přítelkyně Joan a ve stejné době je v Paříži vyhlášena mobilizace. V úplném závěru je Ravic s spolu s dalšími ilegálními uprchlíky zatčen policíí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)