Kudy kam?

20. července 2013 v 14:17 | Ravicu |  Můj život s diagnózou
Myslím, že podobný nadpis už tady někde mám a zřejmě to nebude tak dávno, co se tu objevil. Tragédie pokračuje. Psaní se opět propadá do pesimismu....


Jak jsem tvrdila, že když jsem down, často píšu a jde mi to, tak teď jsem snad ještě víc down, protože nejsem schopná napsat smysluplné "a" natož pak "b"...... Už je toho víc než dost......

Na psychinu chodím po týdnu, následně po měsící, fakt psycho. Moje výstupy musí paní doktorku pěkně štvát, protože já sebe samu seru dokonale....Neschopná k čemukoliv. Nový prášky, nový kombinace, pořád mi hrabe. Nedávno, myslím na začátku měsíce, byl z hypománie krutej sešup dolů. A od tý doby se to drží výrazně dole. Občas nějaké momentky přesunu hore, tři dny mi dokonce bylo "normálně". Chci si užít už kurva tu stabilitu....Kde je??

Další věc, vážně mám jít na hospitalizaci. Já se tak strašně bojím. Cizí doktoři, cizí lidé, cizí prostředí a moje problémy, pak hrůza z toho, co bude v práci, když se nechám hospitalizovat.....Včera jsem to řešila s mým "milovaným" panem doktorem při službě. Už jsem nevěděla koho se zeptat a kudy kam a jak jsem napsala v tématu týdne, on je ten, kterej mě má přečtenou, ačkoliv nevím, jak to dokázal, umí poradit, umí říct i pravdu, kterou člověk nechce slyšet a nejhorší je, že má vždycky pravdu a ještě horší, že to byl on, kterej mi s holkama zachránil život a ještě nejhůř, je to ten, který ve mě probouzí staré city.... Asi bych to neměla řešit s ním právě kvůli tomuto, ale jak říkám, upřímnější a přínosnější pomoc si nedovedu představit....

Jak řekl, není důvod k tomu, aby mě někdo z práce vyhazoval kvůli této diagnóze a že zrovna on se za mě postaví, ač je mu líto, že konečné slovo on nemá a že mám jít, že je to určitě dobrá věc a je to lepší, než zase vyvedu nějakou blbost a bude po ptákách opravdu......Že bych si měla rozmyslet tu práci na jipce. Že jsem šikovná a dobrá, ale nemyslí si, že je to vhodná práce pro mě, ale i to, že se může změnit - no ten režim, stres......No plno věcí jsme probrali. Ale já mám strach pořád. Strach, úzkost, vyčerpání, bolest, bezvýchodnost. Často černý myšlenky víc než černější....

......A můj milý? Chce to se mnou vydržet, ale tomu nevěřím, že to se mnou může vydržet....
.....Dnešní sen? Opět totální pípovina..... Nemocnice, on jako milenec, samozřejmě tajně, do toho mě uháněl můj milý, pak jsem honili nějakého zloděje nebo co to bylo, zkrátka hovadiny, který ve mě zanechaly další hořkou stopu.....

Takže se ptám, kudy kam?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)