Všechno lítá, co peří má......

25. července 2013 v 23:23 | Ravicu |  Můj život s diagnózou
Před pár dny, jsem lítala já - kdesi ve výškách na plný plyn a bez řetězu. Jako vždy - přílet byl krutý a tvrdý....


Za celou svou éru jsem snad nežila horší houpačku, než v posledních pár dnech. A to prosím mělo být všechno lepší a nejlepší.... To tedy. Ani nevím, jak mi a kdy se to přesně zvrhlo. Vůbec jsem nepoznala, že se blíží nějaká vzestupná fáze.

Začala jsem si nakupovat, pokupovat a zkupovat, pak jsem byla hrozně akční a neúnavná. Celou noc jsem doma probděla a to v aktivním režimu. Neustále jsem se něčemu tlemila a něco kupovala na netu......Pozdějš se jako vždy divím, proč jsem si to či ono koupila, nebo kam sem ty prachy zase dala......

I druhej den, jsem byla velmi aktivní. Jak jsem nespala, tak jsem si v pět ráno řekla, že si namaluju pěkně hubu a udělám nějaký pěkný fotky. No jako zmalovala jsem si tu hubu pěkně a tak jsem prosím vyšla i ven!!!! Ráno jsem si dokonce nevzala ani prášky!!!! Proč taky, když mi bylo tak skvěle, všechno mi šlo, plna energie a něco jako prášky jsem přece vůbec nepotřebovala! Fakt bezva.

Během dne, jsem si začala uvědomovat, že se něco děje, ale to jen proto, že energie opadávala. Večer jsem věděla, která bije, protože jsem samozřejmě byla nepříjemná na své okolí, extrémmně podrážděná se svojí vlastní pravdou a jiné nebylo. Večer se všechno začalo lámat. Bylo mi blbě, spát jsem nemohla, v hlavě mi chroustaly myšlenky, extrémní vzrušivost ve smyslu podrážděnosti, nejradši bych někoho zasadila do zdi jednou ranou. Okolo mě plno zvuků a stínů, kteté byly jen v mojí hlavě. To asi ta únava....

Každopádně jsem před sebou měla dvě denní a spala jsem 4 hodiny za poslední 50 hodin času. V práci katastrofa. Vůbec jsem nevnímala, ráno těžce depresivní, přitom tak podrážděná, pocity z obou pólů up ´n´down se totálně míchaly a nedaly si pokoj. Nakonec jsem se úplně vyčerpala. Byla jsem totálně mimo, jela jsem na záložnější zdroj než je ten záložní. Byla jsem duchem úplně jinde a kolem zase ty stíny....Po celou tu dobu se mi klepaly pazoury, jako ve sto stupních mrazu...

Večer jsem padla na hubu hned jak jsem přišla, už na mě šlo totální vyčerpání, nemohla jsem ho ani ovládnout. Chrápala jsem od osmi večer, vzbudila jsem se v půlnoci a pak ještě několikrát. Měla jsem pocit, jako kdyby mě někdo nafetoval. Ode zdi ke zdi. Hlava se mi motala, kolem lidi, který tu vlastně nebyly, zvuky, který tu taky nebyly....

Druhý pracovní den, tedy dnes jsem byl o trochu víc funčkní, ale taky to stálo za prd. Stíny a hlasy už mizí, ale jsou pořád, až mám pocit, jestli nemám spíš nějakou schízu než bipolárku. Koupu se ve svym potu a to doslova, ikdyž, kdo ne v tomhle horku, ovšem já se v něm koupu i když se ochladí....Dneska jsem taky padla na hubu už v osm a když jsem se před chvílí probudila, donutila jsem se vypsat se na blog, protože to odkládám a odkládám.....

Jak mě bylo slabo ráno, myslela jsem, že se opravdu stavím, za svým milovaným panem doktorem o patro níž, který mě o víkendu pomohl, zkrátka, že mu půjdu říct, ať zařídí tu hospializaci....Ani nevím, co mi překazilo plány. Pravděpodobně můj strach a pracovní okolnosti....

Mám toho fakt dost, jsem vyčerpaná, nevím, jak dlouho vydržím takhle žít........
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)