18. - 19. den

28. října 2013 v 10:48 | Ravicu |  Deníček z léčebny
Milostivě jsem dostala propustku na víkend ze soboty na neděli domu. Asi jsem si od domova moc slibovala, přijela jsem zklamaná a smutná..


Sobotní cestu domu jsem ani nijak nevnímala, spíš jsem opět spala v buse. Když jsem vylezla, čekla na mě fotřík a šla jsem volit. Po cestě jsem mu řekla o výsledcích psychologického vyšetření. Měl z toho ohromnou sranud, že to jsem přesně já a vymýšlel situace a ha ha ha, zkrátka strašná sranda. Vyvolal ve mě pocit hněvu a smutku zároveň....

Následoval oběd u dědy. Dobrák, chudák mi udělal zase kachýnku....Kupodivu se ani neptal, jestli jsme nějak pokročili. A díky bohu za to. Neřekla jsem mu vůbec nic. Jednak jsem n to neměla sílu a jednak jsem se obávala té reakce. Jeden by se smál a druhej by to vůbec nedokázal pochopit a přemýšlel by svým zkresleným antipsychiatrým vnímáním....

K mým další úkolům patřila procházka, kterou jsme vykonali jako cestu od dědy pěšky. Moc jsem se těšila (asi jako na jedinou věc) na mého morčáka. Ten mě chudinka chlupatá hned poznal a čmuchal a lísal se. Bezva. Jeho kožíšek mě uklidňoval a dělal radost.....

Odpoledne jsem musela zalít kytky - hotovo, pak se věnovat sobě - jako odchlupit se a podobné ženské nesmysly, abych si dokázala, že nejsem úplný ztracenec....

Měla jsem naplánovanou návštěvu mojí nejlepší kamarádky s kamarádem, ale vůbec jsem na to neměla sílu, chuť, byla jsem strašně utahaná a nedokázala bych vést konverzaci a ani se mi nechtělo. Zrušila jsem to. Bod nesplněn....

Nedělní ráno stálo pěkně za pytel a já zjistila, že za dobu prozatimní hospitalizace se vůbec nic nezměnilo. Nemožnost vstát, něco udělat a ještě podle plánu zbývaly dvě věci a mimo plán jedna. Vaření jsem odsunula a udělala si tu odpornou polívku z pytlíku, tu nudlovou od vietnamců, na víc jsem se nezmohla. Donutila jsem se ze všech sil a sedla si ke klávesům. Vydrželo to jen chvíli. A můj poslední bod, zacvičit si na tom velkým míči selhal. šla jsem spát a pak už byl čas cestovat zpět....

Večer jsem byla ráda, že už jsem zpátky. Slyšíte mě? J8, která jsem chtěla podepisovat reverz, protože jsem něla pocit, že to tu nemůžu přežít, jsem byla ráda zpátky!!!! Tady jsem totiž jakž takž začínala fungovat....Pravda, večer byl posmutnělý víkendovým zklamáním, ani spánek nebyl úplně v pořádku, ani po miliardě léků, ale byla jsem tady!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)