Ambulantně to nejde

4. října 2013 v 3:14 | Ravicu |  Můj život s diagnózou
Přátelé, kritici i nepřátelé, je to tak, ambulatně se to opravdu nespraví! :(


Za několik dní nastupuju! Už se dokonce začínám i těšit, ač se stejně bojím. Proč najednou ten obrat?

Poslední dny mám takový deprese, že téměř nevylézám z baráku, pořád chrápu a zároveň paradoxně nemůžu spát. Do práce výhradně s rivotrilem. Slzy v očích téměř kontinuálně. Pocit hnusu a bolesti v sobě. Bez zájmu, utahaná, vyčerpaná, na pokraji sil. Ráno vstát? No co to je. Skončilo to opět na rivotrilu, takže každé ráno pravidelně zaspávám, pak sedím na posteli minimálně pl hodiny, než se donutím vůbec k činnosti. Všechno je to vážně bezva. Nejradši bych si hodila mašli....

Co víc mám napsat? Nic mi nejde, nic mě nebaví, nicka v celém velkém širém světě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)