Trable v hlavě sestřičky

24. listopadu 2013 v 13:58 | Ravicu |  Můj vnitřní tvůrčí svět
Nová povídka na ožehavé téma - náročnost práce zdravotní sestry a soukromý život.


Kathleen se probudila s obavami. Včerejší shon v ní vyvolával nechuť vstát z postele. Jak se bude cítit dnes, jaká bude dnešní služba, kdo bude sloužit, jak těžké případy se objeví… Podívala se na budík. Čtyři třicet, to už musí opravdu vstát, jinak by nestihla autobus. Pomalu se posadila na postel a snažila se probudit. Oblékla se, šla si vyčistit zuby a dát si snídani, ač neměla vůbec chuť. Kdyby se nenajedla, bála se, že by jí bylo ještě víc špatně, než teď. Seběhla schody a rychlou chůzí přeběhla silnici a postavila se k autobusové zastávce. Bylo čtyři padesát pět. Stihne ještě rychlou cigaretu. Dým se táhnul několik metrů, než zmizel. Duchem byla nepřítomná. Měla v hlavě jen prázdno, smutek a šílenou únavu. Do bdělého stavu jí probraly světla blížícího se autobusu. Cesta obvykle ubíhala. Nechtělo se jí pracovat. Nasadit profesionální úsměv už několik dní nezvládala.

Vploužila se do výtahu a zmáčkla třetí patro. Zahnula doprava, zastavila se před druhými dveřmi. Nemohla najít klíče. Sakra. Byla stále více nervoznější. Klíče nachrastily, dveře se otevřely, některé kolegyně se už převlékaly. Kathleen zavrčela na pozdrav.

"No ty máš zase náladu!" prohodila Eleen.

To bude zase den, přemýšlela Kathleen. Protočila oči v sloup a přehodila přes sebe zelenou halenu. Vypadám jak strašák do zelí, pomyslela si, ale bylo jí to vlastně jedno. Vešla na sesternu. Pozdravila noční službu a zjišťovala stav lidí. Plno, žádné překvapení. Dva ventilátory, hmmm. Doufala, že na ní zbyde jeden z nich. Ventilovaní pacienti jsou nejlepší. Nemluví na Vás, nepletou se Vám do práce. Pokud nejsou stabilizovaní, pohled na takové pacienty se rázem mění. Stává se z Vás hnaná zvěř a nic nestíháte. Záleží, čemu dáte přednost. Přehnaně práce, ale nulový kontakt, nebo maximální kontakt a přiměřená práce? Někdy je lepší dokonce i druhá varianta………

Pan Madelen. Leží u nás čtvrtým dnem. Pamatuje si, jak ho přivezli. Odcházela totiž ze služby domů, když přivezli schváceného, po dechu lapajícího muže. Nechalo jí to klidnou, chtěla rychle zmizet domu. Dnes se znova setkali. Pan Madelen byl zaintubovaný. Tak přece to nezvládl, pomyslela si Kathleen a začala plnit ordinace lékaře.

Peter byl vskutku pečlivý a nikdy nenechal nic náhodě. Vizita byla napsaná brzo, úhledně a bylo v ní vše, co má správná vizita obsahovat. Kdyby bylo víc takových lékařů, možná by byla práce jednodušší. Na druhou stranu by práce spíš přibylo. Snažila se udržet pozornost a soustředit na to, co lékař zanesl do vizity. Šest set miligramů Cordarone do pětiprocentní glukózy o objemu dvě stě padesát mililitrů. Pomalu natahovala ampulky a počítala, kolik miligramů už ve stříkačce má. Sledovala, jak se tvoří v glukóze vír, když do ní lék vpravuje.

Pohlédla na pacienta. Umělý spánek. Ona by spala i bez všech těch dryáků, které se do pacientů perou pod tlakem, aby zůstali v limbu. Povzdechla si. Sledovala, jak ventilátor žene vzduch do pacientových plic. Znala už každou část pacientova těla, přesto ho nepřestávala pozorovat. Základní dovednost setry. Pozorování. Řekne Vám toho o pacientovi nejvíc, i když zrovna nevnímá. Často se jí stávalo, že pozorovala lidi i tam venku, za zdmi nemocnice. Bavilo jí to. Vždycky se našel někdo, kdo jí překvapil. Lidské reakce jsou opravdu pestropestré.

Koloběh péče o ventilovaného pacienta jí unavoval. Vlastně jí unavovalo téměř cokoliv. Tolik služeb by utahalo i robota. Odsát, prokapat oči, propláchnout sondu, zkontrolovat centrál, opečovat predilekční místa, odlít hodinovou diurézu, zapsat hodnoty z ventilátoru. Prozatím všechno. Pohyby měla z automatizované. Ideální prostředí pro vznik chyby. Kdo by si pomyslel, že bude pracovat s naprostou lhostejností a automatickými pohyby. Kdysi se těšila na každou službu a zároveň pociťovala zvláštní nervozitu a s napětím čekala, co se stane. Bude se resuscitovat nebo intubovat? Přiveze erzeta edém? Jemné mravenčení po celém těle jí připomínalo strach z toho, že situaci nezvládne. A dnes? Erzeta veze edém - už zase? Další kus práce do pořadí.

Rutina se spojila s vyčerpáním a počínajícím vyhořením. Copak mladá holka může být vyhořelá? Může. Kathleen měla i plno osobních problémů, které jí vysilovaly. Netahej svoje problémy do práce a netahej svou práci domu. Věta, kterou si opakovala každý den, často bez efektu. ´Sestřičko, mě bolí hlava´. Hmmm, mě taky. Nejednou se jí stalo, že myšlenku vyslovila nahlas, pokud se jednalo o úporného pacienta. Už to nebyly nebohé babičky a dědečkové, ale otravné báby a oplzlí dědkové. Nevěděla, co se s ní děje. Tohle nebyla ona.

Mohou za to moje problémy, nebo jsem tak špatná sestra? Jsem vůbec ta správná pro tuhle práci? Nesnáším to tu a přece bych si tuhle práci vybrala znova, když by na to přišlo. Myšlenky Kathleen šrotovaly v hlavě každou chvíli znova a znova. I sestry jsou jen lidé, kteří potřebují odpočinek, uznání a lásku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)