Svařák

5. prosince 2013 v 12:10 | Ravicu |  Můj vnitřní tvůrčí svět
Rozhodla jsem se zkusit napsat krátkou povídku do Vánoční soutěže. Je stejně jiná jako já.


Procházela hlavní třídou. Její obvyklou šeď ozařovala modře svítící vánoční dekorace. Z obchodů zněly koledy a na náměstí se podával svařák. Zašla ke stánku. Vůně skořice pohlcovala mrazivé počasí. Dala si kelímek chutného moku, který měla tolik ráda. Hřál jí až v konečcích prstů. Jejím tělem se rozlévalo příjemné teplo. Na chvíli zapomněla na starosti, které jí tíží. Jsou přece Vánoce! Oprášila sníh z opěradla lavičky a posadila se. Sledovala ruch kolem sebe. Trhovci lákají každý na svůj svařák, děti skotačící kolem rodičů, změť tisíce hlasů. Tu a tam si nějaké rozpustilé dítko uplácalo kouli ze sněhu a s radostí jí hodilo po komkoliv, kdo stál blízko, aby mělo jistotu, že cíl opravdu zasáhne. Maminky pak své děti plísnily a velice se omlouvaly těm, které koule zasáhla:

"Vždyť jsou Vánoce" usmívali se zasažení.

Najednou se všechno odpouštělo. Povzdychla si. Vstala z lavičky a šla k druhému stánku, chtěla zkusit konkurenčního prodejce svařáku. Ten byl nadšený, že si děvče kupuje svařák právě u něj, usoudil, že jeho sok ho nemá tak dobrý. Vrátila se na lavičku a pokračovala v pozorování okolí. Bavilo jí to. Hlavně si připadala konečně jako o Vánocích. Myšlenky jakoby přehlušily cvrkot náměstí. Přemýšlela, jestli je někdo, komu by mohla udělat radost, kdo by se s ní potěšil z Vánoc a kdo by ji měl rád. Čím více pátrala, tím byla její mysl zmatenější. Uvědomila si, že je sama. Opět sama. Vlastně měla pár přátel, ale všichni trávili Vánoce u rodinného krbu. Z přemýšlení jí vytrhl prázdný kelímek od svařáku. V duchu si řekla, proč by si nedala, stejně nemá s kým trávit štědrovečerní čas. A tak postupně obešla celé náměstí, kelímky se vrstvily jeden do druhého. Cítila horkost ve tvářích, okolí se jí začínalo zvolna mlžit. Plna smutku a osamění si došla pro poslední kelímek se svařákem a vydala se směrem k domovu.

Cvrkot ustal, všude bylo ticho jako při mši svaté. Shodila ze sebe kabát. Byla dosti unavená odpoledním putováním po náměstí. Posadila se ke stolu, který byl připraven ke štědrovečerní večeři. Nádherně ozdobený, jako pro vyšší společnost, ubrousky, sváteční příbory a talíře, nechyběl ani adventní věnec. Měl ale jednu chybu. Byl nastrojen pouze pro jednoho člověka. Samota bila do očí a ji užírala zevnitř. Neměla ani hlad. Snědla trochu rybí polévky a šla do obýváku. Rozsvítila světýlka na vánočním stromečku a zapálila adventní svíčky. Pak se pohodlně usadila na pohovku. Bylo jí smutno, ale světla svíček jí dávala jakousi naději. Dívala se na ně, jako by byla očarovaná. Ani si neuvědomila, že se jí zavírají oči únavou. Nakonec usnula. Měla krásný sen. Šla cestou, která byla lemovaná zažhnutými svícemi, všude bylo tolik světla a tepla. Kolem ní se začali objevovat lidé, které kdysi měla tolik ráda, měla pocit, že snad vidí i anděly. Byla spokojená, cítila klid, mír a lásku. Nebyla sama.

Kolem jejího domu hotové pozdvižení. Dům olizovaly vysoké oranžovožluté plameny. Sousedé stáli venku jako přikovaní, tajil se jim dech. Ženy svíraly v jedné ruce kapesníky a v druhé držely za ruku své ratolesti, zatímco se hasiči snažili dostat do domu. Plameny byly natolik silné, že nebylo možné se do domu dostat. V domě se mezi obrovskými plameny v rohu krčila malá dohasínající svíčka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 5. prosince 2013 v 19:46 | Reagovat

Zajímavý nápad, i když toho smutku je tam až příliš.  Taky jsem prispěla svou troškou do mlýna. Uvidíme,  jak to dopadne.

2 Nikola Marešová Nikola Marešová | E-mail | Web | 5. prosince 2013 v 20:48 | Reagovat

Depresivní, ale vážně moc dobře napsaný :D. :-)

3 ann-ihilation ann-ihilation | Web | 14. prosince 2013 v 13:28 | Reagovat

Teda brrr, takové samoty a smutku v jedné povídce! Ale čtivá byla, hlavně se mi líbil ten konec, to víš, špatné konce jsou někdy ty nejveselejší. :))

4 little-calla little-calla | 16. března 2014 v 20:16 | Reagovat

Pěkná povídka, hodně čtivá :) Taky píši smutné příběhy, jde mi to nějak samo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)