Soukromé love stories (téma: Láska)

24. ledna 2014 v 20:11 | Ravicu |  Téma týdne
Ani Vám nevím, mám-li se do tohoto tématu pouštět. Love stories není mnoho, většinou to v pravém smyslu ani nejsou lovácký příběhy, jen mě teď nějak dohnaly. Někdy se to stává, radši to sem vyzvracim, aby mě to nežralo uvnitř...


Mou největší love story rozdmýchala moje kamarádka ze školy s kterou jsem měla sraz v onen osudný pátek. Už při posledním srazu jsem to téma bezděčně nakousla a ona chtěla vědět víc. Nuže, slíbila jsem, že příště.
První love story, jak moji čtenáři ví, se odehrává v pracovním prostředí - prosím Vás, žádná "Růžovka" - nesouložíme o noční, nechodíme si do práce jenom povídat a házet po sobě pohledy, ani tam neřešíme naše intimní životy. Můj vztah k mému milovanému panu doktorovi zůstává bohužel již několik let na platonické úrovni (někdy si říkám, že by bylo fajn, kdyby to chvíli fungovalo jako v Růžovce). Nikdy jsem nevěřila na něco jak se říká - láska na první pohled, v podstatě tomu nevěřím dodnes, i když mě se to stalo....

.....To bylo v době, kdy jsem na své budoucí pracoiště ještě chodila na praxi. Tenkrát si pamatuju jak přišel na sesternu a já najednou ztuhla, spadla mi čelist, zamotala se mi hlava a projelo mnou tisíce jehel. Když promluvil, mé projevy se vystupňovaly. Najednou jsem v tom byla až po uši. Jeden čas jsem si myslela, že mi ještě dojíždí puberta a že se to srovná, ale chyba lávky. Dnes je tomu cca přes pět let a je to ještě intenzivnější......

......vyprávěla jsem kamarádce dál. Pan doktor, řekla bych, si mě do určité míry oblíbil - řekl mi, že jsem dobrá sestra a zrovna on, takové věci od něj, to je pocta a jentak je neříká. Byl to on, který mi odborné věci dobře vysvětlil, byl to on, kterého jsem se chodila ptát, když jsem nečemu nerozumněla, byl to on, kdo měl trpelivost s mým přehnaným pracovním začátečnickým strachem, byl to on, kdo mě vytáhl hrobníkovi z lopaty, když jsem na tomhle světě už nechtěla být, byl to on, kdo se mě zastal, abych z toho neměla problémy, byl to on, kdo mi pomáhal a radil, jak se dostat z těch svých stavů, byl to on, kdo mi podal pomocnou ruku, když jsem se málem složila na oddělení. Je to ten, se kterým člověk rád slouží, je to ten se kterým člověk nemá strach sloužit, je to ten, který je nadmíru pečlivý, je to ten velmi chytrý, inteligentní a sečtělý, je to ten, se kterým se člověk nenudí...

..... Osobně - je to ten, který má krásně modré a upřímné oči, je to ten, co je přitažlivej, je to ten, co není jako většina konzumní společnosti, je to ten, který ví snad úplně všechno, je to ten, kdo mě zachraňuje, je to ten, co mi pomáhá, je to opravdová osobnost.... Kamarádka pravila - "A kde máš happy end v tý tvojí telenovele?" - No nemám no...
Mám psát ještě něco? Asi nemusím. Jednou mu to kolegyně velmi chytře naznačila a on byl úžasnej jako vždycky - potěšilo ho to, škoda jen, že konstatoval, že věkový rozdíl je opravdu moc veliký. A pak se v tom nemám motat sem, tam, doleva, doprava, nahoru, dolů, křížem, krážem.....

Nuže pokročíme, všechny moje ostatní vztahy nebyly zdaleka tak intenzivní, moc jich sice nebylo, ale "uměla" jsem si vybrat - první děvkař (první sexuální zážitky), pak ochlasta (první životní partner se kterým jsem žila), pak hulič a obchodník s trávou(zvláštní vztah), pak citový závislák, kterého se do teď nemůžu zbavit...

Mezi tím vším se vyskytl ještě jeden, který mě pro změnu nechtěl, jednak jsem nebyla jeho typ a jednak řejmě proto, že je to kamarád táty. Uměl mě docela slušně uchvátit. Domácí nebo rodinný život mu moc neříkal a zřejmě i proto tenkrát nechtěl žádný vztah, nejenom mě. A nedávno přišel táta s tím, že žije s jednou známou a že to vypadá, že se usadil a už nevyvádí blbosti. Musím říct, že se ve mě neobjevují žádné hnusné pocity - zloba, závist - to mi nejde. Naopak, jsem strašně ráda, že se usadil a že se jeho život začal ubírat nějakým směrem a držím jim palce, aby to vyšlo a vydrželo. A pak přišel den, kdy jsem začala vzpomínat a cítila jsem, jak hrozně mě to bolí, naštěstí mi ten bolestivý ocásek dokáže z části přebít ten fakt, že se uklidnil a má normální život....

To je tak k mé velkolepé sáze o vztazích....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)