Hej, pane záchránář (Petr Hejduk)

21. února 2014 v 21:40 | Ravicu |  Umění, co mě hřeje
Dlouho jsem nepsala do mé "umělecké rubriky", až nedávno jsem si vzpomněla na jednoho z "mých Petrů". Mladší generaci toto jméno asi moc neřekne, ovšem jak o mě známo, mě moji vrstevníci umělecky nepřitahují :D



Nedávno jsem uklízela svoje "spisy" - sešity, nasbíraný materiál, různé moje sběraatelské sešítky a najednou jsem objevila můj přísně tajný deník - Moje nej, největší lásky :) Myslela jsem, že se mi za léta strávené stěhováním někde potratil, takže jsem byla velmi potěšena a hned jsem se ho jala číst. Narazila jsem na svůj čláek o Petru Hejdukovi. Musím říct, že se svým pubertálním názorem celkem souhlasím, jen bych ho napsala kultivovaněji :)

Kdo je Petr Hejduk?

Bohužel bych spíš měla napsat "kdo byl". Do povědomí veřejnosti se dostal až nástupem do skupiny Olympic, kde působil několik let jako bubeník. Před Olympicem působil v mnoha hudebně rozličných skupinách, mimo jiné i v populárních skupině Golden Kids. V Olympicu se několikrát uplatnil i autorsky, ale vzhledem k jeho hudební všestrannosti i tíhnutím spíše k popové hudbě jeho snahy nebyly oceněny a později dokonce vedly k neshodám mezi ním a Petrem Jandou. Situace se vyhrotila tak, že Petr oznámil svůj odchod od Olympicu. Krátce na to zakládá popovou skupinu Balet, jejímž hlavním hitem je skladba "Hej, pane diskžokej". Členové se ve skupině neustále střídají až Petr definitivně ohlásí svůj odchod z hudebního světa. Začíná věnovat profesi, která je blízká jeho snům z mládí. Petr chtěl být původně lékařem, ale jeho otec viděl jeho kariéru v hudební brandži. Petr si si tedy udělal nejdřív sanitárský kurz, poté odmaturoval na zdrávce a tuším, že pokračoval ve studiu se specializací na anesteziologicko-resuscitační péči. Občas dokonce létal jako záchranář i na palubě vrtulníku. Mezi kolegy velmi oblíbený pro svou skromnou a dobrosrdečnou povahu. Bohužel odešel předčasně ve věku 46 let po dlouhém boji s rakovinným bujením :(

Já a Hajdy

Hajdy, přezdívka, kterou jsem našla v knížce Čtyři hrají rock a kterou jsem si velmi oblíbila. Na Petra jsem přišla samozřejmě v Olympicu, který jsem poslouchala prakticky od plenek :) Ovšem díky obrovské ješitnosti pana Jandy, jsem o Petrovi neměla dobré mínění. Několikrát jsem slyšela mnoho negativních slov o Petrovi a tak jsem si myslela, že je to pitomec. Najednou mě napadlo, že není úplně v pořádku, že na člověka, který strávil v Olympicu tolik let, se najednou kydá tolik hnoje. Chopila jsem se iniciativy a shromažďovala informace a Petrovu tvorbu. Pak jsem teprve pochopila, kdo je pitomec :D

Připouštím, že některé Petrovy kousky se do Olympicu nehodí, dokonce ani mě se nelíbí, ale totéž můžu říct i o frontmanovi, který je toliko neomylně nejlepší. Nuže začala jsem poslouchat Petrovy písničky čímdál častěji, až jsem si je nadvýsost zamilovala (v deníčku stojí psáno - bože, je tak úžasný :D ) Tenkrát jsem akorát měla po přijímačkách na zdrávku a když jsem zjistila, že Petr šel potom do zdravotnictví, moje pubertální hormony se splašily. Já odmalička chtěla být sestřička a teď najednou zjistíte, že Váš nový objev měl podobné smýšlení. Jooo, dodnes je to pro mě úžasnej pocit, že takoví lidé jako Petr existují. Vidím v něm plno dobra, lásky a všeho krásnýho, navíc je úplně uchvacující, že se rozhodl zahodit slávu a začal jezdit se sanitkou, tvrdej chleba! Petr je pro mě vzorem a je mou srdeční záležitostí, jsem ráda, že tu takový člověk, kterých je na světě málo, byl.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)