To říkaly všechny

4. února 2014 v 1:35 | Ravicu |  Můj život s diagnózou
Na mou dnešní slátaninu mi docela nahrálo i téma týdne, jehož aktuální zadání lehce zmíním v tomto článku....



Zítra jsem objednaná na neoblíbenou ženskou kontrolu. Já nevím, ale mám pocit, že až mi bude třicet - ježiši, to bude skoro za chvíli!!! - budu tyto prohlídky milovat stejně, jako před dvanácti lety, kdy jsem šla prvně....

Ale proč to říkám a svěřuju se s takovou osobní věcí? Moje biologické hodiny tikají. Už minule mi bylo lehce naznačeno, jestli nechci začít přemýšlet nad potomkem. To je něco pro mě! Nu a dneska mi to vrtá v hlavě, že se vážně těším, až mi zítra bude něco podobného opět naznačeno...

Já a děti? Ne, to nepůjde. Ano - všechny to říkaly a všechny je mají - to mi neustále někdo pleská o ksicht. Já se na to jednoduše nebudu cítit ani později.... A důvody?

Tak první je zároveň předpokladem - říká se tomu partner. Nejenom, že stále nemohu najít někoho použitelného pro život, ale jenom samotné hledání mě pěkně unavuje. Když si všechno vezmu kolem a kolem - mě samotné nic nechybí ba dokonce jsem zjistila, že mi to vyhovuje a biologické potřeby se dají uspokojit vždycky nějak.....

Druhý můžeme nazvat dědičností. Při představě, že moje dítě bude prožívat stejná muka jako já, musím jednoznačně říct ne! Ono se totiž ta bezvadná diagnóza ráda dědí a mimochodem, jak jistě víte, naše rodinná psychiatrická zátěž je enormně extrémní....

Třetí problém je rizikovost těhotenství. Jentaktak se povedlo konečně najít ty správné léky na můj trabl a te%d by se musely změnit, protože ty, které mám nejsou vhodné pro těhotné, mohou způsobovat vývojové vady plodu. Pokud bych léky vysadila, pak nevím, jestli bych se dožila i s dítětem porodu při svých stavech. Další kapitolou je poporodní deprese, která je u mě velmi pravděpodobná....

Čtvrtý je náročnost, kterou mateřství vyžaduje - velmi o sobě pochybuji, asi bych nebyla dobrou matkou, nedovedla bych se obětovat pro dítě - asi jsem sobec, ale nedokázala bych to....

Pátý můžeme naroubovat na zmíněné téma týdne - dnešní svět - i když to asi nepovažuju za jedno z hlavních důvodů. Když vidím tu nejistotu, která se čímdál více prohlubuje, krize blížící se mílovými kroky - copak do toho lze zplodit potomka? Na druhou stranu ve válce se děti rodily a jaká do nich byla vkládána naděje...

Nu mám ještě něco dodat? Snad ani ne.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)