ERROR

18. března 2014 v 0:51 | Ravicu |  Můj život s diagnózou
Začít tenhle článek je pro mě na výsost těžké. Možná, že konečně vyjádřím svoje myšlenky a pocity, které mě tak strašně trýzní a ke kterým se přidala jedna další pecková záležitost. Já se asi zblázním dobrovolně ale nejdřív skočím odněkud na hlavu, aby byla diagnoza o to více stvrzena!



Už včera v práci jsem měla ten pocit, že se se mnou děje něco nekalého. Nálada nic moc, práce nad hlavu, dneškem všechno vygraduovalo...


Error 2 in 1

Začneme tou prací. Personální sračky, které se u nás odehrávají jsou opravdu par excelans. Pro mě jako stvořené, protože je to velmi živná půda pro vybarvování charakterů. A tak kudy chodím, tudy zvracím a čím víc se uklidňuju a chci se od toho oprostit, tím více zvracím. Mám pocit, že už jsem nablila galony! Celá nemocnice se nás chodí ptát, jak to u Vás vypadá a pak se diví, že my jako jediní nic nevíme, navíc, když se to týká právě nás. Musím ale konstatovat, že mě to nepřekvapuje, u nás se jinak než po mnichovsku nejedná.

Naděje, že tyranka opustí svoje teritorium je podle povídaček více než pravděpodobná. Oficiálně to marodí, neoficiálně se alespoň chvíli drží místo, aby mohla kout pikle a jednak taky proto, že v neschopnosti Vás nikdo vyhodit nesmí. Na nás jako na kolektiv se ani podívat nepřijde, ale to by mě nepřekvapovalo, ani kdyby marodila opravdu. Ty hloupější donašečky zachvátila panika, takže je to jeden cukrblik vedle druhého. Ty vychytralejší to jako vždy koulejí na všech deset stran. Obě skupiny jsou samozřejmě velmi nenápadné. A pak jsme my, ta nejmenší skupina lidí, co se nestačí divit a nebo se nediví, ale jistojistě produkuje již zmíněné zvratky......

Tyrani, kteří jsou o něco výš, než tyranka - aktérka, samozřejmě dělají mrtvého brouka, kují pikle, ovšem jejich postoj je unikátní - chudinka ta nejlepší, jediná, která maká a která něco umí (celou šichtu nedělá nic, řve po oddělení, aby o ní všichni věděli, že je aktivní, mimo jiné na to, že je ve vedoucí funkci, mě překvapuje svojí debilitou - chyby, které bych si mohla dovolit max. já a ne vedoucí i řídící odborný pracovník.). Prdel vody přátelé, jedna částečka z jejich gangu vypadla a oni jsou tím pádem oslabeni a možná se cítí i ohroženi, to je celé abrakadabra kouzlo...

Pryč od personálních potíží, v práci ale ještě zustaňmež. Množství práce na jednu sestru výrazně překračuje limit. Jakožto oddělení intenzivní ale ne resuscitační péče, máme podle pojišťoven nasmlouvaný omezený počet pacientů na umělé ventilaci a tím pádam i menší personální obsazení. Realita? Nemáme žádný volný ventilátor (oddělení jich má vždy ví,c než je limit pro případ poruchy přistrojů nebo pro nepředvídatelné události), všechny jsou v použití, včetně jednoho starého, který nám nemocnice dovolila na odd ponechat. Jenže na směně je nás samozřejmě málo.

Ve správném měřítku má být jedna sestra na jednoho pacienta, který je uměle ventilovaný. Cha! Aní náhodou a navíc ještě musíme stíhaat výkony probíhající za pochodu oddělení na našem minisálku. Na noční je nás ještě o jednu míň. Sestry odcházejí a taky se teď u nás začíná šířit těhotenský virus, takže šichet víc, práce víc, málo volna a ve finále? Měla jsem teď jeden z nejmenších platů, co jsem kdy měla. Bezvadná motivace.....

Taky jsem si říkala, že jsem třeba míň odolnější, když jsem ten blázen, ale ono prd, oni to nedávají ani holky, které v životě nepoznaly, co je deprese, nebo tíživá životní situace a paradoxně na druhou stranu, ani zkušené ženské, které zažily už mnoho příkoří, nejsou schopné se vzchopit. Takže, asi to nebude tím, že jsem blázen. Jen si nejsem jistá, jestli je to dobře či špatně.....

Error no. 3

Myslím, že předchozí problémy by s jistotou zaměstaly mozek i někomu normálnímu, natož mě. Dneska si přijde fotřik od advokáta a že ta pani co mě porodila má další tři exekuce, takže je možný, že "z bytu", o kterej se soudí už deset let dostane místo půl mega třeba jen dvě stě litrů a to ještě při modlení. Takže tu mám dražební vyhlášku a všude na sociálních sítích vytvářím události a třeba někde něčí známej známýho, co já vím ... a prodá se to za ucházející cenu. Je mi fotřika líto. Jo, je to taky pěknej sráč, ale myslím si, že potrestanej byl už dost. Prosím Boha, aby mu i on odpustil, i když vím, že je to největší rouhač, stejně tak jako matce. I když na tu jsem momentálně víc než naštvaná. Všechno s prominnutím dojebala, vůbec to nemuselo takhle dopadnout a nejenom ten byt, ale rodina (jestli se tomu dalo někdy takhle říkat). Odpustila jsem jim všem, ale nezapomínám, mohlo by teda svitnout slunce. Nakonec, kdyby se to vyydražilo za tak slušnou cenu (což si sice nemyslím), mohla by i ona dostat nějakej malinkatej penízek....

Error no 4.

Místo, abych řešila čtvrtej a nejdůležitější problém, který původně měl být pozitivním přínosem a zpevněním nervů, řeším všechno okolo a pak se mi zdá, že i čtverka je velkej problém. Je to ta moje slavná škola. Najednou mám pocit marnosti a hlavně blbosti. Ono se to vyřeší v červnu na přijímačkách, protože jak jsem zjistila anatomie soustav, které nepoužívám v práci se v mé hlavě podstatně redukovala a nepraktické předměty jako biofyzika a biochemie ze kterých se také dělají vyrovnávačky znám jenom jejich název. Nehledě na ty prachy, ale tomu jsem se už věnovala v článku: http://ravicu.blog.cz/1403/vecny-a-vecny-student,

kde si můžete počíst to, co bych sem zbytečně psala duplicitně. Navrch ještě přidávám, že nevím, kdy budu studovat, zatím se mi to zdá nemožné, nejsem schopná pokročit v anatomii dál, než za jednu třetinu, kterou navíc ještě nemám nijak zvláštně nastudovanou. Potřebuju celou anatomii a ještě psychologii. Zkrátka upadám do melancholie a velmi o sobě pochybuju, stejně tak jako i o snu dalšího titulu....

Error All

Ve finále ze všech problémů vzniká jedna velká koule, kterou nejsem schopná roztřídit. Jedině na papír, ale v hlavě se mi mele pátá přes devátou, možná spíš až přes dvacátou. Dneska jsem dlouhou část de proslzela a proválela, protože jsem nebyla schopná ničehož nic. Dokonce i na stupnicích z blázince se moje setrvalá, občas se objevující mírná deprese začala horšit. Nicméně mi stačí opravdu málo k tomu, aby mě něco rozhodilo. Například dneska bylo zataženo a mě to do mé přiblblé hlavy ještě přililo smutek. Včera sloužil "můj" pan doktor (čtenáři, přátelé vědí, která bije) a bylo vidět, že na mě taky cosi zpozoroval a ve mě se akorát utvrdila myšlenka neschopnosti a žalu. Další věc zamotaná do mého klubka jsou kila, která mi přibyla díky zvýšené chuti k jídlu při nasazení nových prášků (no chutí - v noci se ještě i dnes budím hlady) - nejenom, že zvracim z toho, co se děje, ale já bliju i ze sebe.

Něco málo k doplnění

Dneska jsem to vážně chtěla všechno vzdát. Roztrhat svoje zápisky režimových opatření, vybodnout se na všechno, vysrat se na prášky a možná skočit někde z věžáku nebo se definitivně zbláznit. Chybělo tak malinko, ale naštěstí se ozval můj záložní zdroj, který už sice nikdy nezačal pracovat na plný výkon, ale jak koukám, svou pravou funkci neztratil. Obracím se na Boha a prosím o pomoc, budu se snažit nic nevzdávat, i když připouštím, že moje okolí už ze mě začalo být trochu na prášky....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)