Iveta

30. dubna 2014 v 1:44 | Ravicu |  Nad tímto se zamysleme...
Odpovídám ano, na otázku, která Vás napadne, když si přečtete nadpis tohoto článku. Nemůžu se nevyjádřit, ale nechci ani plkat. Dlouho jsem přemýšlela, do které rubriky mám článek zařadit, dalo by se říct, že v každé by byl jako doma...



Předem chci říct, že nejsem ani bláznivý fanoušek a ani zarytý odsuzovač života Ivety Bartošové. Nicméně kdo má alespoň kousek srdce, musela ho nějakým způsobem zpráva o její smrti zasáhnout, ač je faktem, že na světě je nespočetně nešťastných lidí, i lidí, kteří své utrpení vyřeší podobným způsobem. U mě to vyvolalo o pocit víc, protože k lidem s duševními běsy mám holt blíž. Jinak, kdo mě zná, ví, že třeba na zprávy koukám minimálně, protože absolutně nedávám světové problémy, utrpení lidí a zároveň jejich sobeckost a lhostejnost a bla bla bla .... Nic, zpět k tématu.....

Zpráva o Ivetině smrti mě překvapila - musela, na tyhle zprávy člověk nečeká a normálně ho nenapadnou. Když jsem vstřebala tu první ránu do čenichu, musím říct, že mě vlastně ani nepřekvapuje, že Iveta spáchala sebevraždu. Věděla jsem, že až ta holka jednou umře, bude to jistojistě vlastní rukou a myslím, že jsem jedna z mnoha, kteří měli podobný názor. Faktem je, že jsem nečekala skok pod vlak...

Spáchat sebevraždu....Hmmm.....Co bych na to tak řekla....Pokusy z velkého zoufalství s tím, že už nemůžu dál to utrpení snést, pocit, že smrt je vysvobození ..... jenže pojď skočit pod vlak, na to bych neměla, nebo možná je to tím, že jsem momentálně stabilní, ale ani předtím mě to vlastně vůbec nenapadlo, ale zase odbíhám od tématu...

Dovedete si představit, jak musela být nad dně, když dokázala skočit pod valící se kolos? Prášky volíme, pokud nemáme sílu jít dál a víc prostě nedokážeme. Ale být ve stavu, kdy člověk není schopen ani koukat, ale přesto se vzepne, posbírá zbytky sil, které už stejně nemá a protože ví, že vlak je opravdu stoprocentní jistota, zvolí tuhle možnost.... Běhá mi mráz po zádech....

Iveta byla možná jednodušší, ale každej jsme "ňákej". V jádru to byla obyčejná holka, co chtěla zpívat. Ne, nemusela jsem jí, ani fakt, že začínala v Baletu u "jednoho z mých Petrů", ani to, že pak zpívala v muzikálech s "dalším z mých Petrů" mě k Ivetě nijak nepřipoutal. Jedno její album doma mám, většinu písniček jí tam tehdy napsal Jirka Škorpík, něco Karel Svoboda, myslím, že to bylo opravdu povedené nad-popové album...

Nikdo se nikdy nedozví, co Iveta prožívala a nedozvěděli bychom se to ani kdyby žila. Byla moc otevřená, hodně zranitelná a snadno manipulovatelná - velmi úrodná půda nejen pro bulvár. Když jsem se tak rozhlížela po Ivetiném okolí, zjistila jsem, že ona chudák holka neměla nikoho, kdo by jí opravdu chtěl pomoct, kdo by jí chtěl být oporou a k tomu neúnavně kroužící supi - bulvár. Už se dočkali své zdechliny. Hyeny... Na to, aby člověk dokázal čelit špíně, kterou si bulvár tvoří, musí být opravdu silná nátura, což Iveta od začátku nebyla....

A nejsem pokrytec a nejsem ani svatá, abych se nepřiznala, že jsem se na účet Ivety taky párkrát pobavila. Neříkám, že bych to nějak vyhledávala, ale znáte to, na facebooku koluje cokoliv a kdykoliv, občas prostě rozkliknu, protože mě zarazí nadpis nebo jsem jen zvědavá, co to může být. Když jsem takhle jednou ve svém manickém stavu lítala v pět ráno po baráku, malovala se a chystala se .... už ani nevím na co nebo kam, měla jsem puštěné youtube a najednou jsem narazila na video s Ivetou, nějaký pořad, no a samozřejmě v tý mojí bezvadný "máně" jsem se nehorázně třískala a bavila se jako prase. Když jsem to video viděla s odstupem času, nebylo na něm bohužel nic vtipného. Napsala jsem o tom dokonce článek - no článek - manickéj blábol o kterém jsem později rozhodla, že ho na blogu nechám jako malou ukázku a v podstatě má s Ivetou společné akorát pohnuté duševní rozpoložení http://ravicu.blog.cz/1307/ha-ivet-na-noc

Ať byla jaká chtěla, myslím, že to byla hodná holka, která měla prostě smůlu a byla moc křehká. Přeju jí, ať odpočívá v pokoji. Snad má holka konečně klid, v jejím případě to asi vážně vysvobození bylo....

A proč se máme zamýšlet, jak nám praví rubrika? Nemusím snad říkat, že bych byla nejradši, kdyby všechen ten bulvár někdo odsunul za Ural a nechal umrznout. Velké břímě nese právě bulvár, protože byl jedním z hlavních aktérů postupného ničení týhle holky. Bohužel dokud se tyhle sračky budou číst a nebude se přemejšlet, nebude to poslední případ..... A jako další zamyšlení - nebojte se pomoci člověku s psychiatrickou nemocí. Jeho nemoc ho vysiluje, dává mu jinou tvář a hlavně strašně bolí. Případné pomoci si my blázni nadmíru ceníme. Další bod proč se zamyslet - rodina se nerovná opora, přítel nerovná se opora (vychcanej křivák Rychtář, co jenom Ivetu využíval) - pokud vidíte, že něco není v pořádku, snažte se opět pomoci, pokud je to samozřejmě možné (nechovejte se jako Macura , je to stejná kryplovina jako Rychtář). Pokud se s nemocným člověkem rozejdete, odloučíte, protože zjistíte, že s ním nedokážete žít, že to nezvládáte, dejte mu najevo, že ho máte i tak rádi, že jste ho nezatratili.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)