Oněgin byl rusák (inscenace)

20. dubna 2014 v 10:19 | Ravicu |  Umění, co mě hřeje
Nedávno jsem byla s kolegyňkama z práce v Divadle v Dlouhé na peckové hře Oněgin byl rusák. Bez váhání ji hned řadím do svého top žebříčku!



Jde vlastně o volné pokračování Hrdýho Budžese. Hlavní hrdinku Helenku Součkovou potkáváme tentokrát na gymnázium. Hra je dokonalou tragikomedií, tedy alespoň pro mě. V jednu chvíli na mě padla pěkná nostalgie, kterou umím prožít, ač jsem v oné době nevyrůstala (což je mi již několik let záhadou). Nesčetněkrát se stalo, že jsem měla na krajíčku a pak přišla bomba k popukání, takže mi vytryskly slzy, které původně patřily nostalgii, se najednou proměnily v slzy nekontrolovatelného smíchu.

Příběh je situován do let zmrtvení celé společnosti, beznaděje na změnu (politická situace do roku 89), do kterého se zamotává příběh mládí, dospívání a lásek navždy prvních, křehkých a nezapomenutelných. V inscenaci uslyšíme mnoho písniček z dob dávných, které jsou vybrané přesně tak, aby v divákovi vzbudily stejně tragikomické dojmy, jako celá inscenace. U některých písniček cítíte, jak Vám pulzuje srdce, u některých máte tendence řvát smíchy.

Navíc dojde i k tomu, že publikum je vtáhnuto do hry, kdy musí s herci provolávat hesla socialismu a mávat mávátkama. Ještě bych se na chvíli vrátila k hudbě. Možná je to tím, že jsem dlouho nebyla v divadle, ale hrozně mě překvapilo, jak kvalitně lze písničku zahrát a zazpívat naživo na divadelních prknech a to včetně vizuálních efektů. Možná je to zapřičiněno velkou koncetrací herců s velkým nadáním. Můžu Vám říct, že jsem pokaždé byla v tranzu. Nemůžu ani říct, která písnička mě zaujmula nejvíc, to prostě nejde, ale která mě jistojistě překvapila, byla "Pražákům, těm je hej" od Pražského Výběru. Připadala jsem si vážně, jako bych byla na jejich koncertě a ne v divadle...

Jelikož moje návštěva Divadla v Dlouhé byla úplně první, překvapil mě i komediální talent herce Jana Vondráčka. Před návštěvou divadla jsem ho vídala ve filmech, kde jeho postavy byly spíše psychopatického charakteru, nebo zkrátka nepatřily ke kladným hrdinům. Jsem velice ráda za to, že jsem divadlo navštívila a velmi ráda se do něj zase podívám!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)