Brním

12. května 2014 v 21:06 | Ravicu |  Stalo se u blázna ...
Už uplynul týden od doby, kdy jsem byla na velkém vzdělávacím kongresu v Brně a pořád se z toho nemůžu nějak vzpamatovat. Ne, že by těch informací bylo mnoho, nebo že bych jim nerozumněla. Jenom přídavné faktory mě ovlivňovaly víceji než více...



Konečně se mi dostalo té pocty, že jsem mohla jet do "Brna" na kardiologický sjezd. Velká událost nejen pro kardiology, ale i pro sestry z kardiologie. Prostě mega mega mega velká akce. Musela jsem se slušně obléct...! Zkrátka jsem čekala, jaký to bude ohromný....

....kde, že!? Jako akce co do počtu lidí, co do pavilonů a tak podobně, jo. Nemůžu říct, že by to bylo nějak špatný, to chraň bůh! Jen jsem fakt čekala víc! Možná naše sesterská sekce byla horší než celá akce, co já vím. Dozvěděla jsem se cca 5 nových věcí ze dvou dnů. To je docela málo ne? Chvílemi jsem měla dokonce i záchvěvy, že mě to nebavilo a říkala jsem - blázne, to bys zvádla líp!

Ale moc se mi líbila dětská kardiologie a kardiochirurgie. Hovořil tam pan doktor, na jehož jméno bych se musela jít podívat do programu a to se mi nechce, ale bylo to fakt úžasný. Z fotek mi bylo teda úzko. Nemohla bych dělat s něčím tak malým... Další, co mě hodně potěšilo a co se mi líbilo, byly nové trendy v kardiostimulaci.

Naopak co mě drtilo byly neskutečné rádoby studie. Výzkumný vzorek 100 pacientů a výsledek "Zjistili jsme to, co zjistili před sto lety, takže náš výzkum byl k hovnu a navíc i kdyby něco prokázal, tak s takto malým výzkumným vzorkem by byl opět k hovnu". Myslela jsem, že proskočím zdí....

Byla jsem s kolegyní, kterou jsem vždycky označovala jako svého strážného anděla. Poslední události bohužel působí tak, že tohoto anděla v podobě lidské nemám. Cítím to sama i z její strany, to oddálení. Prvotní obdiv a nadměnrá idealizace, co jsem měla, už opadla a zase je někdo jinej, kdo skládá poklony, asi větší obdiv potřebuje...

Najednou tahle osoba u které bych to nikdy nečekala, převrátila svůj postoj, nebo smyšlení o 360 stupňů. Můj pocit je ten, že ona má pocit neskonalé důležitosti. Všichni máme najednou krátkou pamět - hlavně pokud nesouhlasíme s ní, názor lidí kolem jí nezajímá, v práci najednou dělá všechno co nesouvisí s naším druhem řemesla, pomoc minimální a co mě nejvíc dostává, že tu krátkou pamět má hlavně ona, když na člověka, kterej jí dal po hubě a odstavil jí, najednou teď pěje skoro ódy. A jako malý přídavek se zastává naší nové mladé kolegyně - bohužel nesmyslně a navíc ona si toho neváží.

Za sebe, už toho mám dost a jak jsem zjistila, nejsem sama. Původně jsem si myslela, že je to třeba mnou, že se znám a znám své občasné excesy, ale pak jsem začala zjišťovat, že nejsem sama, kdo vidí její obrat o 360 stupňů. Ze začátku jsem si to nechtěla připouštět, ale opět sundávám své maxi růžové brýle a říkám, bohužel .....

Ještě v onom městě jsem se rozčilovala nad ostatníma, že jsou debilní, což mi přitakávala, ale jak se akce blížila ke konci, začínala jsem mít opačné pocity, pak to dorazila jedna šichta, pak se mysl otevřela a já viděla to, co jsem tušila, ale nechtěla jsem si to připustit. No nic. Prostě zasranej podlej život, lidstvo je plémě, který potřebuje neustále řezat! Nejhorší je, že mě to nesere, ale STRAŠNĚ BOLÍ !!!! Nečekala jsem, že tenhle člověk se takhle změní a stále nevěřím. Když jí vidím, pookřeju. Mám jí tak strašně ráda, ale v mých očích klesla. Jsem jí za plno věcí vděčná a dokonce i za záchranu života. O to víc jsem z toho v hajzlu. Nezapomínám, vděčná jí budu do konce života, milovat jí budu do konce života, ale to pouto je pro mě nenávratně zpřetrhané.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)