Kniha a lékaři

2. června 2014 v 4:27 | Ravicu |  Můj život s diagnózou
Další měsíc je nenávratně v prdeli a já po dlouhé době opět usedám ke svým slintům. Je tomu věru opravdu dlouho, co jsem nenapsala článek z mého nitra. Zatím jsem se plácala ve faktech a nebo ve studijním materiálu.....



Čili! Začnu tou knihou. Nedávno jsem brouzdala po netu a hledala jsem nějakou knihu o bláznech, kterou by stálo za to mít. Pátrala jsem jak Scotland Yard. Nakonec jsem narazila na Nepřítele v mém pokoji. Ne, u mě v pokoji nikdo není, ta knížka se tak jmenuje. Zhruba jsem si přečetla o co jde, našla jsem nějaké úryvky a dospěla jsem k názoru, že zrovna tuhle knihu musím mít.

Když jsem pak zjistila, že autorem je židovský lékař a filosof (safra, on je snad i rabbi?) bylo na výsost jasné, že knížka skončí v mé sbírce stůj, co stůj! Už jí mám. Zvládla jsem zatím přečíst necelé dvě kapitoly z oddílu psychiatrie, samozřejmě ty, které jsou mi nejbližší. Kniha je moc hezky napsaná, nicméně nebude mým častým knižním přítelem, protože se v ní docela vidím a dělá se mi z toho trochu mdlo......

Jinak mě samozřejmě neminula kontrola na psychiatrii a sezení u psychologa. Za normálních okolností bych se do rozepisování asi nepouštěla, tentokráte byly moje návštěvy opravdu k popukání. Den před plánovanou kontrolou mi zavolala asistentka paní doktorky, že potřebuje, abych přišla dřív, což znamenalo z půl jedné na desátou! Říkám jí, že jsem po noční a tak jsme se domluvily, že mi ještě zavolá, pokud vymyslí nějaký lepší čas. Netrvalo dlouho a domluvily jsme se na dvanáctou.

Ovšem mě asi po dvou hodinách došlo, že jsem objednaná na psychoterapii v půl dvanácté! Hned jsem volala paní doktorce, jestli se jí neuvolnilo nějaké místečko, že jsem byla "donucena" jít na psychinu v jiném čase. Nu, řekla, že by to nebylo na plných šedesát minut, ale tak na pětatřicet, ale že to určitě zmáknem a ať přijdu v deset! Nuže, výrazně jsem si pomohla! Ale byla jsem alespoň vděčná, že se na sezení narvu, protože měsíční odklad by mě asi zabil....

Nuže po vypečené, vyčerpávající a (samozřejmě) bezesné noci jsem se táhla domu s tím, že si trochu zdřímnu - to zdřímnutí mi vyšlo na necelé dvě hoďky - kdybych byla v mánii, tak by mi to přišel jako pro*ranej čas, ale teď jsem byla jak praštěná cihlou do hlavy! Dostavila jsem se a terapie začala. Paní doktorka se mě ke konci ptala na depresi, prostě zničehonic. Vůbec jsem to nechápala. Nuže psychoterapie mě jako vždy ubrala energie....

Zbývalo hodně času, až moc, než jsem objednaná na psychině. Na druhou stranu hodně málo času, pokud bych si chtěla nakoupit (jako, že jsem musela!). Vzhledem k tomu, že jsem se bála, že když si sednu na lavičku pod stříšku (pršelo) tak usnu, zrychlila jsem své tempo a jala se jít nakoupit, což znamená dojet busem pět zastávek, nakoupit bleskově, počítat s frontou u kasy a s možných zpožděním autobusu, dojet pět zastávek zpět a ještě kus dojít pěšky s plnou (nákupní) polní. Už v autobuse cestou tam jsem věděla, že to byl sakra špatnej nápad. Nicméně časově jsem to zvládla, ale do čekárny jsem přišla - jak já říkám - totál!

Čuměla jsem hůř než vůl a ještě jsem ze sebe měla sypat co mě trápí a věcně to pojmenovat. Paní doktorka se nenápadně jala zjišťovat, jestli neupadám do deprese, když mě najednou trklo proč. Rozmazaný zbytek stínů, neučesaná, triko na půl žerdi, do schodů jsem sotva vylezla, zívám, usínám a jsem nadmíru zpomalená a ještě jsem pronesla větu "jsem nadoraz". Když mě to po pár minutách trklo, logicky jsem se začala hlídat a po sléze i vysvětlovat, jako šichtu mám za sebou a co už jsem stihla. No bohužel jsem paní doktorku zřejmě nepřesvědčila. Chtěla mě objednat za čtrnáct dní, nechtěla mi napsat dostatek léků, nakonec mi napsala jen některé a objednání jsem usmlouvala na měsíc. Potěš prdel! Příště by ale mezi námi měla panovat rozumná řeč!

Každopádně mě tenhle výkon stál dva plné dny spánku. Navíc se zkazilo počasí, které mi vůbec nepřidalo. Nekecám, spala jsem den, noc, den, noc! Základní informace o mém psychopatickém životě podány, odcházím zdechnout do houští!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)