Paranoia

6. června 2014 v 1:02 | Ravicu |  Stalo se u blázna ...
Tentokrát něco ze soudku od bláznů. Název sice vypadá, že by se hodil do jiné rubriky, nicméně, ať chcete nebo ne, patří sem!



Jistě si obecenstvo ráčilo všimnout, že poslední dva články (jedna básnička a jedna povídka) se týkaly opět a nepřekvapivě mé nenaplněné "pracovní" lásky. Ovšem ty jsem napsala, ještě než jsem ho viděla a tak jsem se na něj těšila, až jsem se začala bát a začala mi ta nepřízeň být líto. Nepřízeň ve smyslu true-silly-woman-love, jinak si myslím, že v přízni jsem. Nakonec z toho vylezlo, co vylezlo. O básničce si myslím, že je dobrá, povídku asi smažu, uvidím.

Vrátím se zpět k mojí paranoie. Říkala jsem to kolegyni, nebo přítelkyni - spíš all in one. Ta se mi smála, ale v dobrém slova smyslu. Naopak byla celkem nadšená. No já nevím, stejně si myslím, že jsem paranoidní. Zkrátka poslední dobou se mi zdá, že se vyskytly letmé a časté doteky (z jeho strany). Občas se člověku stane, že se jakkoliv střetne se spolupracovníkem jakéhokoliv druhu, ale tohle není jen tak!!!!

Vážně si nevymýšlím, dřív to tak nebylo. Jdeme na vizitu a tak asistuju a najednou cítím ten jemný dotek (o kterém jsem mimo jiné psala v povídce) A takhle se to stane několikrát za vizitu. Tuhle přišel a místo aby se opřel o židli, jak to běžně dělá, opřel se jemně o mé rameno. Já málem z té židle odtekla! Vážně něco podobného nepamatuju.

Je to zvláštní pocit, člověk se soustředí na práci, nečeká rozptýlení, ani vlastně nic nečeká a najednou toto. No toto?! Proč to nemůže fungovat jako v "Růžovce"? Do práce bych šla řešit své osobní problémy, vrtěla bych zadkem, plakala bych, jak ho miluju, až by nakonec přišel a řekl já tebe taky, pak by bylo pár scén z ložnice a jelo by se dál. Zatímco opravdickej seriál funguje následovně:

Po čele teče pot, kterej prosakuje i na jiných místech. Všude se ozývá pípání a alarmování mnoha různých přístrojů, které musíte rozpoznat a zhodnotit, zda Vás upozorňují správně. Za krk Vám funí zvuk ventilátoru nahrazující pacientův dech. Z lůžka, kde je momentálně samoventilující pacient se ozývají prapodivné zvuky či nepatřičná slova, které v letu kontrolujete. Zaslechnete ordinace čtyř různých lékařů a vybíráte tu, která patří Vám. Do toho začně hrát telefon svou oblíbenou melodii, kde po zvednutí sluchátka vysvětlujete, že pan Vomáčka u nás opravdu neleží, nebo, že požadovaný lékař se nachází v jiné místnosti a největší blaho představuje telefonát firemního zástupce, který se Vám snaží vnutit zaručeně nejlepší produkty. Kručí Vám v břiše, močák má nadprůměrnou kapacitu asi kolem litru. Musíte sepsat román do pacientovy dokumentace. Když si po několikahodinovém maratonu konečně uvaříte kafe, zpravidla přichází další lékař se slovy "budeme mít příjem, připravte ventilátor". Jako zpestření Vám najednou před nosem prolétne známá vůně čehosi. Touto dobrou jste v horším stavu, než nášlapná mina. A s tímto materiálem vytvářejte hodnoty!

Nuže co víc říct. Během psaní se ve mě mísily různé pocity. Když se pak v koloběhu objeví něco, co tam předtím nepatřilo, logicky si toho všimnete, zejména pokud v tom máte zainteresované vlastní city. Otázkou je, jestli opravdu nejsem paranoik :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)