Velká hromada

23. června 2014 v 15:10 | Ravicu |  Můj život s diagnózou
Nevím, zda-li mám napsat už je to zase tady, nebo se mám několikrát nadechnout a uklidnit se. Už minule jsem měla problém s výkyvem své nálady a není to tak dávno, co se mi objevil další výkyv, tentokrát opačným směrem. Možná je to v nahromadění problémů na které když se zase podíváte nejsou tak hrozné.....


Nedávno jsem se v sobě docela hodně topila, napadaly mě blbosti a upadala jsem do beznaděje. Říkala jsem si, klid, jsi unavená, ráno to přejde, jenže nepřešlo. Postupem času jsem se trochu srovnala, ale cítím, že ne do úplného normálu. Když jsem se pak podívala, co jsem sdílela na Fb pod svým pravým jménem, viděla jsem svůj osobní krach...

... Ani nevím, jestli to začalo samostatně nebo jako reakce na určité problémy. První, co mě děsí jsou mé šichty v období dovolených - oba měsíce mám 200 hodin, fakt díky! Ještě jsem si nějaké šichty musela přeházet, protože to bych fakt nedala. Prdel je, že to není opravdu komu dát. Kdyby mi alespoň to zkurvený zdravotnictví ty přesčasy zaplatilo, ale to ne!

... Pak taková finanční krize. Nastal měsíc, kdy jsem se konečně plně zotavila z mého marodního skoro před rokem a už je tu další skoro krize. Přišel mi dopis ze školy, kde chtějí složit zálohu do půlky července, ale já onen finanční dar budu mít až začátkem září. Ještě, že mám svojí výbornou přítelkyni, kolegyni, která už má nasysleno na celou školu, takže řekla, že mi tu ohromnou částku zaplatí. Úplně mě rozbrečela. Jednak samozřejmě proto, že mi bylo nadmíru trapně, když jsem jí to řikala, protože mě ten dopis přišel dřív než jí. Jednak proto, že to z ní vypadlo téměř jako samozřejmost, taky proto, že mi tolik věří, taky proto, jako jsem si vzpomněla, jak za mnou byla ve cvokhausu a plno dalších proto a mimo jiné proto, že je to férová holka.... Zkrátka všechny tyhle faktory dohromady mě totálně odbouchly. Jasně všechno dobře dopadne, to ano, ale ta situace a okolnosti!

... Pak menší finanční krize, která se ale dá vyřešit. Odchází mi lednička. Teda spíš mrazák. Přemrazuje se, ihned po odmražení se objeví zase kupa ledu. Oprava se nevyplatí, jako většinou u těchto spotřebičů. Ani nevím, jestli lze vypnout mrazák a používat jenom ledničku, protože v případě, že by to bylo nezbytně nutné, je to záchrana! Říkám si, že lednice ale vydrží ještě delší dobu, jen nebude mít životnost 10 let, ale třeba, což by mi zbývalo rok a půl do konce. Času tři prdele, ale vydrží to? Kdyby šlo jenom o lednici, bylo by to fuk, jsem zase schopná něco málo šetřit, mám zatím čtyři litry, takže ještě tři na lednici, kterou bych chtěla a v srpnu mám narozky, to by určitě něco káplo, takže bych jí mohla mít...

... To by se mi ovšem do všeho nesměl odebírat do věčných lovišť telefon. Ten kterej chci, by stál jako lednice, takže sedm. Vím, že v podstatě není co řešit, bez telefeonu se dá žít, navíc tu ještě někde mám svůj oldies phone a lednice je přednější. Mě jde spíš o tu podstatu mého rozpoložení. Už jsem se ze všeho vymotala a mohla si šetřit pro radost a udělat si radost. Jasně já mám radost i z východu slunce, stačí mi malý věci, ale proč si jednou za čas nedopřát něco více pozemského?

... Další věc je ta, že fotr je taky na prášky, protože po desetiletém čekání, dostane sotva čtvrtinu částky, kterou měl dostat a ještě navíc mu nevychází to, aby mi daroval onu finanční náplast tehdy, když jí nejvíc potřebuju. Takže on je pěkně v prdeli a na mě to o to víc působí....

... Nuže a práce je kapitola nekonečná a sama pro sebe. Zkrátka slepice a pořád mezi sebou kdákaj a vedou nesmyslné píčoviny, pořád mají co řešit a mě pořád pěkne serou, jenže s tím nic neudělám. Dokonce jak jsem minule psala, že jsem si to s kolegyní vyříkala, tak sice ano, ale jsou věci, které nepochopím a jsou mi proti srsti a u mě teda zůstáva to, že jsem zklamaná...

Docela často mám pocit, že se u mě objevují malé, ale přece jen nějaké depresivní příznaky. Začínají se mi zdát hnusný sny, často se budím kolem 4 - 5 hodiny ranní, než se rozkoukám, trvá to věčnost, necítím se úplně ready, objevuje se únava a někdy se do plno věcí musím nutit, dokonce se objevila zase ta hnusná bolest v kříži. Třeba se jen sešlo pár podobných věcí v pitomej čas. Budu v to doufat!

... Čert sere holt vždycky na větší hromadu ...

... Jsem zvědavá, jak to všechno dopadne, jediná jistota, co mě uklidňuje je, že se ještě nestalo, aby něco nějak nedopadlo."

... Ale dost, už mě to nebaví, jen jsem potřebovala věco roztřídit a utřídit ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Butty Butty | Web | 26. června 2014 v 22:12 | Reagovat

Jáj, hlavu vzhuru. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)