Byla to skoro anafylaxe!

23. července 2014 v 3:46 | Ravicu |  Stalo se u blázna ...
Před pár dny mě postihla další nemilá událost, která jen umocnila můj pocit ze článku Stížnost. Často přemýšlím, jestli jsou to zkoušky, které mi jsou udíleny, nebo jestli jsem vážně špatně vyrobená!


Bylo to tuším před víkendem. Už jsem psala, že se mi objevuje alergie ve větší míře, než by měla a že ty prášky mi nijak moc nepomáhají. To jsem ještě nevěděla, co se bude dít dál. Ve čtvrtek jsem cítila, že mám totálně ucpanej nos. Na tom není nic neobvyklého ani divného. Večer se mi začaly plnit všechny okolní dutiny, nadouvat se a duřet. Natekly mi oči a celej ksicht. Že jsem nemohla popadnout dech je snad zbytečné zmiňovat. Čili téměř celou noc jsem nespala a špatně se mi dýchalo. Když už jsem začala usínat, zvonil mi budík - hurá na denní!

Když mě viděli v práci, docela se zhrozili. Staniční mi chtěla hned dát venózně (do žíly) kortikoidy a druhá kolegyně se přidala, že ještě na kyslík a sápali se po rozvrhu, kdo by mohl vzít moje šichty. Bylo mi hodně blbě, ale nechtěla jsem vypadat hypochondr, vždyť mám pořád něco! Kyslík jsem zamítla, o kortikoidech jsem řekla, že jen menší dávku a perorálně (ústy). Dostala jsem dithiaden a prednison, objednaly se mi tablety na alergii s jinou účinnou látkou a šéf mi napsal lokální (místní) kortikoidy - sprej do nosu.

No nemůžu zkrátka jíst kortikoidy ani podobné druhy léčiva. Ovlivňují hormonální procesy v těle a jako jeden z rizikových účinků je vznik deprese, nebo akutní psychózy -u mě mánie, nebo deprese s psychotickými příznaky. To si nemůžu dovolit! Navíc toto varování je speciálně v příbalovém letáku vyzdvihováno - pro konzultaci lékařů. Musím říct, že se mi zatmívalo před očima....

Během dne se mi samozřejmě po zaléčení udělalo o něco lépe, ale ta pracovní honička, která byla, mě přiváděla na pokraj zoufalství. Navíc jedna kolegyně mě přiváděla k šílenství svou pracovitostí. Měla jsem toho dost. Těšila jsem se domu, že se konečně vyspím, ale chyba lávky! Zřejmě i ta malá dávka kortikoidu vykolejila můj rytmus! Byla jsem ztahaná jak pes, ale oko zamhouřit nešlo a to jsem si ještě brala v zoufalství prášek. Buď jsem byla tak vystresovaná z toho, co bylo a nebo to byl opravdu ten kortikoid - a pak ta nejreálnější možnost - střípek ke střípku - obě možnosti jsou správně!

A jak to dopadlo? Zaspala jsem. Usnula jsem kolem třetí hodiny, vzbudila mě kolegyně asi pátým telefonátem, když mě neviděla v autobuse. Naštěstí jsem stihla přijít ještě před šestou, takže zas tak moc by se to nemuselo brát jako zaspání. V práci mi vyprávěla všechny katastrofické scénáře, které se já honily hlavou od těch, že jsem se udusila až po ty, že jsem si to sama švihla. Musela jsem se smát. Co má člověk dělat, zbláznit se nechci, tak se musím smát....

V neděli mě čekala poslední denní. Už jsem nezaspala a dokonce se konečně trochu vyspala. Myslela jsem si, že by šichta mohla být klidnější, ale to by lékař nesměl rozmyslet, že u mého pacienta bude přepichovat centrální žilní katetr. Opět na pokraji zoufalství jsem připravila sterilní stolek, v mezi pauze plnila vizitu a šla asistovat. Do toho můj pacient dostal úporné průjmy. Když byl večer, byla jsem ráda, že jsme dneska s kolegyní přijely autem, takže mě zase hodí domu. Vypečený víkend - už nikdy více!

V pondělí jsem sháněla nějakou obstojnou alergologii v okolí - jestli je obstojná nevím, ale jiná nebyla k mání. Tak jsem se objednala - volno mají až v srpnu - taky super. Naposledy jsem byla u aleergologa v šestnácti a pak už jsem ho nepotřebovala. V mém oblíbené měsíci (býval to Srpen) jsem si třeba občas zakýchala, když mě to otravovalo, vzala jsem si Zodac a byl klid. Úplně se mi ztratil atopický ekzém i astma. A najednou!!! Mě to zkrátka normální nepřijde a jsem moc zvědavá, co mi řeknou na alergologii.... Říkali mi, že mám na všem hledat to pozitivní. Zde vidím pouze jedno pozitivum - ještě, že dělám práci, kterou dělám, jinak by to bylo o mnoho složitější....

Od té doby jsem celkově vykolejená, nevrlá, trochu víc depressed, zkrátka nejsem úplně happy. Vykolejí mě i malá blbost. Třeba včera mi přestal fungovat větrák - v tom strašným dusnu - říkala jsem si proč zase já a co jsem komu tak zlého udělala. Každá blbost! Navíc teď zrovna běžím svůj pracovní maraton alias open furt! Děvčata mi dokonce v neděli řekla, že mají pocit, že se mi do očí vrátilo trochu smutku - no aby ne - ještě oteklý a samý pecky! Zítra - teda vlastně dneska, jak tak koukám - zkrátka po dnešní noční jdu jak k psycholožce tak k psychiatričce. Myslím, že ze mě budou mít radost obě. Fakt napíšu tu stížnost, třeba moji existenci opravdu někdo zruší.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)