Jedna motivační!

16. srpna 2014 v 17:29 | Ravicu |  Můj život s diagnózou
Moje uzemněná diagnóza trochu vystrkuje růžky, ale ono na tom není nic divného. Nás blázny údajně ovlivňuje jak super úplněk, tak kolísající počasí se změnami tlaků. Pravděpodobně to v naší hlavě vytváří taktéž nějaké tlaky, které pak tlačí na mozek a dělají z něj nepoužitelnou hmotu. Ale dost mých uštěpačných poznámek!


Nechci tím říct, že bych se snad znovu zbláznila v plné míře, ale cítím, že to není ono. Asi pravděpodobně dochází k tomu, že člověk se se svou diagnózou pere i když je stabilní. Za tu stabilitu jsem vděčná, jen všude kolem se objevuje plno "ale".

Není to tak dávno, co jsem si já, známý stěžovatel opět stěžovala. Nemůžu si pomoct, ale tíží mě to. Myslela jsem si, že jsem dávno vyrovnaná s tím, že mám BAP, nebo přesněji řečeno spíše tu cyklothymii (druh BAP), ale pravda je jinde. Asi nejsem. Poslední dobou často přemítám a zjišťuji, jak mě to ovlivňuje v běžném životě.

Nedávno jsem tu psala, že jsem neustále unavená, že se mi najednou začíná rozhazovat fyzické zdraví a kdesi cosi. Psychiatrička mi pořád tvrdí, že únava a snížená fyzická i psychická odolnost je díky loňské těžké depresi - loňské - to je to slovo! Za chvíli to bude rok, ať mi to sakra netvrdí! Že díky práškům na hlavu mi znova propukla alergie včetně astmatu, kterou jsem už téměř neznala... Ale stop!!! Jsem jako kafemlejnek!

Zkrátka BAPka je jako můj stín.
Pojď to zapít - nemůžu, beru prášky na hlavu (známe)
Kdo si dá kafe - uprostřed noční nemůžu, jsem blázen, riziko přemsyku nálad (známe)
Nechtěla by si zkusit nějakou misi - blázny tam neberou (víme)
To je boží zrcadlovka, že by na splátky - nemůžu, co když se zblázním, marodní je peklo (známe)
200 hodin za měsíc, to přece dáš - nedám, my blázni potřebujeme víc oddechu, kór v tomto oboru (známe)
S sebou nic nepotřebuješ, pojď - ať jdu třeba nahatá, ale bez soukromé lekárničky jít nemůžu (známe)
Časem určitě zase zhubneš - už rok mi to nejde, bezva prášky, v noci mě budí hlad (známe)
Už zase chrápeš - jo, prostě jsem víc unavená, prej z toho bláznovství nejsem venku (známe)
Jak tě tohle mohlo vykolejit - zkrátka jsem citově excitovanější jako většina bláznů (známe)

A vsadím se, že jsem na spoustu věcí zapomněla, což je dobře, nehodlám se v tom patlat. Chci se jenom vypsat z toho, jak mě to mrzí a bolí. Nejsem a nikdy nebudu normální. A udělám s tím něco? Ne, neudělám, je to fakt. Má cenu na to plýtvat svými myšlenkami? Ne, nemá.

Chci tím pouze říct, že přesně vím, jak se daná věc má a jak k ní mám přistupovat, jenom mi to nejde zrealizovat. Vážně jsem si myslela, že mám po starostech a vlastně mám. Třeba jsem vážně "jen" přepracovaná. Ještě 6 služeb a mám 14 dní dovolenou. Na tu už se těším. To bude klid!

Jako další motivační složka se přidal můj oblíbeny Robin Williams, který si to zkrátka hodil! Vážně je motivující, když vidíte, jak jeden po druhým (s nějakou duševní diagnosou) odcházejí vlastní rukou. U něho jsem to vážně nečekala a taky jsem zůstala jak opařená a říkala jsem si, že je to nějakej jeho vtip. Bohužel to byla pravda. No vzpomínám na něj, pouštěla jsem si filmy co znám, i ty, které jsem chtěla vidět, ale ještě jsem se k nim nedostala.

Další pecka - Jak přicházejí sny - naprosto uchvacující film. Bohužel problematika posmrtného života, náhlého úmrtí a sebevraždy by nebylo dobré téma ani kdyby mi bylo ad výsost skvěle, natož pak, když hlavní aktér ... a natož, když divák ten pokus měl ... a natož, že je to hodně drsné a bolestivé samo o sobě. Tenhle film mi vůbec nepřidal, ale nebyla jsem schopná ho vypnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)