MegaAquáč

21. července 2015 v 18:43 | Ravicu |  Můj život s diagnózou
Ach ano, měl to být dokonalý relax a vlastně byl, nebýt mojí diagnózy a toho, jak se mi to v hlavě zvrtlo...

Ač jsem ráno zaspala, během cesty jsem začala nabývat vědomí a následně dobré nálady. Patrně jsem si myslela, že se opravdu jedná o dobrou náladu. Ta ale gradovala a když jsme odcházeli, odcházeli jsme na drink, kde se to samozřejmě rozjelo a pokračovalo, už jsem byla pěkně pod parou a moje kamarádka taky, takže ani nerozpoznala, jestli se něco děje...

Vrátili jsme se posledním vlakem a následně jsme navšítivili proslulé pijácké zařízení, kde jsme doplnili palivo a poznali jen pár lidí, protože téměr všichni už byli pryč. Když už nás vyhodili, rozdělili jsme se...

Doma jsem začala přes internet hledat sexuální vyžití a taky jsem přemýšlela, kde pokračovat v chlastání. To první mi díky Bohu nevyšlo. Čekala jsem a nikdo nedorazil. Asi v pět ráno, kdy už jsem nevěděla co, mi najednou cvaklo hlavou prosté slovo "mánie". V ten okamžik jsem přemýšlela, co to má být, proč mě to napadlo, myšlenky rozházené po celém obýváku. Jednu jsem zachytila a díky své vysoké sebekázni (což mi řekli i v blázinci) jsem musela rychle najít řešení, jak se ztlumit, než mě to ovládne a žádný další moment uvědomění by nemusel přijít.

Řešení v mém pochroumaném mozku nebylo nejlepší. Vzala jsem si navíc léky na utlumení a ke stabilizaci nálady, pak už jsem se válela v posteli a prosila se "nevstávej, nevstávej". Mohla jsem se klidně udusit, ale zase při mě stáli všichni Svatí.

Vstala jsem těsně před noční. Cítila jsem ten známý pocit "dojezdu". Nervozita, klepání se, roztržitost, na hranici možnosti zhoupnutí se zpět. Vyřadila jsem kofein. V půlce směny jsem přecházela do letargie a pak do únavy, což většinou po sešupu bývá.

Po vyspání mi bylo dobře. Říkala jsem se, tak bezva, ani dolů to nepůjde. Chyba. Šlo. Paradoxně místo návratu z důvodu spánkové deprivace, se mi po třetí noční začalo přitěžovat. Spala jsem jenom dvě hodiny, protože mě čekala nvstěva alergologa a psychologa a pak nákup a úklid. Patrně jsem se tím odbouchla. Teď mám náladu pod psa, do toho ten hic a únava jak svině. Aktuálně ještě bolest hlavy.

Myslela jsem, že prášky budeme spíš snižovat, ale přidal se mi další a k tomu ještě inhalátory. Sice je to kategorie alergolog, ale mě to totálně odbouchlo. Tak mladá a takových prášků. Mám chuť se na všechno vysrat...

Na ukázku:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)