Svědek a zlomené srdce

30. července 2015 v 4:09 | Ravicu |  Stalo se u blázna ...
Teď Vám na sebe zase vyzvracím perlu. Je to snad moje prokletí? Najednou si to říkám častěji a častěji. Pozemská láska je pro mě tvrdý oříšek...


Byla jsem na svatbě za svědka. V kamarádce o které jsem kdysi psala, že mě zklamala, což popisuju ve článku http://ravicu.blog.cz/1401/necekany-podraz, se asi hnulo svědomí, nebo jí něco došlo, ale byla jsem jediná, koho chtěla za svědka. Protože jsem jí vnitřně odpustila, ač ta bolest se neztratila, nadšeně jsem nabídku přijala... A bylo to fajn, dávala mi najevo, že je ráda, že jsem tam s ní a dokonce mi píše i teď (v rámci možností).

No jo, to bych ale nebyla já, abych z tak úžasné události nepřivezla zlomené srdce. Zase jsem se zamilovala do člověka, kterého nikdy nemůžu mít. A proč, to hned vysvětlím. Rodiče manželů jsem znala dobře. Nevěsty rodiče přímo intimně, byla jsem jejich adoptivní dceruška, takže oni o mě věděli všechno a já o nich také. Byli jsme spolu u mnoha důležitých událostí. Rodiče ženicha jsem znala, ale ne nějak víc blízko. Jezdili tehdy ještě k nevěstě, když budoucí manželé bydleli s její rodinou. Sem tam jsme něco prohodili a tak. Teď jsme se ale samozřejmě sblížili víc. Moje vyprávění se bude ubírat tímto směrem. Oni jsou rozvedení a paní máma je trochu, no ehm, řekněme... nevím, jak bych to řekla slušně...., zatímco co pán táta je fakt skvělej. Právě že byl až moc....

Už když jsem ho viděla prvně, tak to se mnou škublo. Prostě osobnost s dobrým srdcem, které je vidět na dálku. Ale tak říkala jsem si, klid, nic to není, je zkrátka milej, příjemnej a navíc ti připomíná tvého oblíbeného francouzského zpěváka, což je pravda, je trochu jako Hugues Aufray za mlada.... V té době snad navíc ještě měli před rozvodem, nebo spíš se vědělo, že se něco děje, ale nikdo nevěděl, že to skončí takhle drsně (ono většinou a i tady to jenom rozvodem nekončí), ale o tom psát nechci. Své splašené myšlenky jsem zahnala, pak jsme se dlouho neviděli, pak mé srdce bylo zlomené, protože se zamilovalo do staršího lékaře, který mi dokonce zachránil život, no přišly různé komplikace, kdo tu občas čte, ví velmi dobře...

No a pak přišla ta svatba. Bývalá manželka byla vcelku nechutná, ale on to všechno ustál a ještě se smál, to byla další věc, co mě oslnila. Navíc ta nervozita byla jakoby vidět, ale přitom nenásilně překrývána radostí ze svatby jeho syna. Často jsme se potkali pohledem a bylo v něm (v tom pohledu) vždycky cosi zvláštního, taková komunikace beze slov a na dálku, přesně to, co miluju... A řekla bych, že to fungovalo. No pak přišla zábava a tak, časem jsme se dopracovali k tanci a taky jsem mu řekla o Huguesovi a on říkal, že když jezdil do Francie, tak mu to říkali často, ale že tady nikdo, no a už jsme tančili a dívali se na sebe a tak. Pak jsem to nevydržela a při tanci jsem ho chytla kolem ramen. No bylo to bezva. Řekla bych, že to bylo oboustranné, ale i já jsem si uvědomovala v jaké jsme pozici a když jsem se zrovna nehlídala já, udělal to on a naopak. No představte si! Svědkyně nevěsty o několikero let mladší a otec ženicha, navíc sledovám svou psychopatickou bejvalkou... hmmm, pecka ne?

Mimochodem zase tolik času jsme na sebe neměli, jelikož on rozvážel svatebčany domu. Nakonec i mě. V autě jsem byla tak nervózní, že jsem byla schopná pár slov. A škoda, že nejsem v romantickém filmu, to by byl jistě krásný scénář... Takhle jsme se jenom hezky rozloučili. Říkal jak rád mě takhle poznal blíž a že se jistě uvidíme a pak byla pusa, tu jsem teda vnímala. Pořád na to myslím, prostě magor. Ta byla skoro jako v romantickém filmu i když to byla pusa přátelská. Zavřela jsem oči a vnímala jenom jeho rty, blažilo mě, že se hned neodtáhl, že jsem si tu chvíli mohla vychutnat, ale ani jeden z nás se neodvážil na trochu jiný druh polibku. Možná jsem paranoidní, třeba to tak vůbec nebylo, třeba z jeho strany ta náklonost je vymyšlená, já nevím, ale mě to prostě oboustranné přišlo. Ještě počkal, až odemknu a zapadnu do domu, prostě tyhle malý-velký věci dělá správnej chlap, pak jsme se usmáli a zamávali si.

Bylo mi tak krásně, celou noc (spíš celou dobu spánku, protože jsem přijela ráno) jsem na něj myslela a byla jsem tak nabitá energií a láskou. Jenže večer, když jsem udělala všechnu domácí práci a konečně si sedla, pak mi začínalo být jasné, že tohle nepůjde. Jen další sen... Ani čísla jsme si nevyměnili, nějak na to nedošlo a že bych třeba napsala ženichovi, dej mi vole číslo na tátu, no to ha ha ha, přátelé... a ten sociální status, jeho táta a já... Copak mě by to bylo jedno, já láskou žiju, láska je moje životní krédo bez jakýchkoliv rozdílů a problémů, ale z toho okolí bychom se asi pořádně posrali....

Takže co teď? Prázdné nic. Prý se vždycky dá něco udělat, ale tady, tady to opravdu nejde. Prosila jsem anděle a vesmír, ale pokud to bude v rozporu s božskými-vesmírnými zákony, nestane se nic... Nehodlám nic lámat přes koleno, dělat zhovadilosti, vyvádět a já nevím, kdesi cosi... Jen mě to tak strašně a neuvěřitelně bolí, že mám pocit, že už to nemůžu vydržet. Dneska mě při cestě do práce tak strašně bolelo srdce, až přišel slejvák - paradox, že? Střídají se mi chvíle klidu a chvíle kruté bolesti. Taky vlastně přemýšlím, že tahle bolest je ze všech nedosažitelných lásek největší, nejhorší a nejbolavější... Opravdu mám někdy pocit, že mi praskne srdce.


Utiš se mé srdce, i když tvá láska je nezměrná!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)