Scéna jako v divadle

6. srpna 2015 v 2:47 | Ravicu |  Stalo se u blázna ...
Jo, už je to tak. Zase jsem stropila scéna na místě, kde bych asi neměla, ale já jsem na to vyjímečně, ale opravdu velice vyjímečně docela i hrdá, jestli se to dá říct. No řvala jsem v práci - ne po pacientech, ale po vedení...


Jako po nejvyšším vedení zase ne, v tu chvíli tam nikdo nebyl. Na oddělení máme nějakého sabotéra, co nám ničí přístrojovou techniku a ještě ani nezanechá otisky. Stejně tak jako skladba pacientů neodpovídá sloužícímu personálu, který navíc má tunu přesčasů a padá na hubu a do toho musí čelit demenci některých doktorů (vůbec nechápu, jak někteří mohli dostat diplom) a pak ještě trendu, kdy my jsme ty čubky, co to prostě oddřou a všichni si s náma vytřou... A mimochodem ještě víc fajn je, když máte v kolektivu mladou čubkou, která píská, jak kdyby jí někdo kontinuálně tahal za klitoris, hraje si na ublíženou chudinku, popřípadě dává najevo svou nadřazenost studentům, nebo začínajícím nováčkům. A tahle frnda pochopitelně rozesírá celý kolektiv, jako by nestačily původní kolektivní problémy...

Nuže a co já? Už jsem toho měla dost a už ani nevím, co bylo spouštěcím momentem, mám pocit, že nějaká zničená přípojka, nebo tak. Budu se citovat: "Mě už v tomhle posraným špitálu a na tomhle pojebaným oddělení nic nepřekvapuje a zvysoka to tady jebu. Kdyby mi nebylo líto času a peněz, už bych šla odsud do prdele. Ještě navíc v kolektivu, kde dobrý sestry snižují úvazek, kvůli kundám. Ve finále navíc tady naši mistři přitáhnout stopadesát příjmů a nejlépe všechny zaintubovaný a hlásaj, že to zvládnem, jsme mistři světa, ale veškerá práce je na nás, takže ne, milí lékaři, nejste borci, ale jenom sebestředný experti, co si hrajou na velkou medicínu, ale velká medicína se bohužel neděje. Mám toho tady plný zuby a ještě si hodně rozmyslím, jestli mi to tu za to stojí!"

Nu a pak byla významná pauza, kdy mi povídá jeden bližší lékař: "Neblbni, vždyť tu patříš k těm nejlepším, to by byla velká škoda, kdybys měla odejít."

Na to já povídám: "To je sice fajn, ale mě ...." salva slz a beznaděje mi neumožnila větu doříct.

Po tom nejhorším ataku, jsem pak po mírném uklidnění s brekem dodala: "Kurva máme takhle náročnou práci a všichni si jí kurvíme a otravujeme se, jakoby tady každej nevěděl, že pokud nejde o život, jde o hovno a ne, prostě kunda zůstane kundou a zmrd zmrdem."

No co je mi platný, když mi dají za pravdu, většinou ještě dodávám, že já jsem prostě ta blbka nebo nežádoucí element, kterej tu pravdu řekne, ať je jakákoliv. Stejně jsem si trhala plíce zbytečně. Nejsem hrdá na to, že mě takhle totálně odbouchli, ale hrdá na to, že jsem jim to naservírovala bez jediného zrnka nepravdy a způsobem, kterým se s námi jedná.

Mám hodně co na přemýšlení. Mám v sobě velký konflikt toho, že práce, ta původní, kterou máme dělat, mě zajímá a baví. Druhá věc je nizká koncentrace odborníků po baráku, dementů v kolektivu a odporného jednání a téměř nulových výhod za bídnou mzdu. Ne, průměrný plat zdravotní sestry opravdu není 30 litrů, jak to vždycky servíruje čétéčko! Jsem zvědavá, co ve mě vyhraje. Moje kamarádka dělá v Legu, plat bude mít skoro stejnej jako já a o proti mě, zodpovědnost minimální. Já můžu někoho zabít, ona maximálně vyhodí přístroje na celé hale. Odchod domů rovná se čistá hlava. Chybělo by mi tam snad něco???

Já vím, ten konec je smutný....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)