Po odmlce následuje průser

6. října 2015 v 3:41 | Ravicu |  Můj život s diagnózou
Jak to tak u mě chodí, pokud dlouho nic nenapíšu, pokud můžu, přijde většinou sprcha, která mě donutí napsat, do jaké míry se ocitám v prdeli.


A věřte, že ani nyní tomu není jinak. Měla jsem napsat něco už dávno, třeba nějakou tu básničku, jak u mě bývalo zvykem, ale nic. Možná, že to chtělo důkladnější self-terapii, jelikož přes prázdniny jsem měla velkou pomlku mezi psychologií i psychiatrií. Budu doufat v to, že právě zmíněná skutečnost je příčinou toho, jak jsem v prdeli.

Nemám pro to vysvětlení, zkrátka nemám. Jediné, co mi nepomáhá a rozhazuje mě, je počasí, ale s tím asi nic neudělám. Stále jsem, jako ostatně celý život na cestě za poznáním, na cestě za duchovnem, na cestě za Bohem. Konečně mám malou Bibli, kde si vybarvuju a popisuju a dopisuju, co je pro mě důležité, nebo co si musím ujasnit. Krásně mě to naplňuje a najednou jeb. Na dně. Kde jsem udělala chybu?

A měla jsem stodvacet chutí to vzdát, protože do nekonečna tohle nejde vydržet. Samozřejmě, že jsem to neudělala, měla jsem strach, že skončím v tom pekle a aby toho nebylo málo, vzpomněla jsem si na film (Jak přicházejí sny), kde je sebevražda docela krutě řešena a tehdy mmi došlo, že jsem mezi dvěma mlýnskými kameny. Peklo a nesnesitelný život. Co z toho si mám vybrat? Věčně se zatratit, nebo se usoužit k smrti? Ne, ani jedno není ideální a ve finále vlastně není žádné jiné možné řešení. Hejbat s práškama? Těžko - víc antidepresiv = riziko manické ataky. Lehnout si znova do léčebny? Ne, co by tam se mnou asi dělali? Nemám návrh...

Do toho se mi připletlo pár pěkných songů, co mi zamávali životem a pár píčovin a ono mi hned jebne... Momentálně hlídám na noční monitor a snažím na sebe nechat působit spánkovou deprivaci. Tentokrát to nezabírá v plné míře, jako vždycky. Jak by mohlo, když jsem prořvala celej den...

Nevím, co ze sebou. Mám se učit na zkoušku z druhého odborného modulu specializačního vzdělávání, ale asi budu muset spoléhat na zbytky své chytrosti a důvtipu, nějak nejsem schopna se soustředit. Už aby to bylo za mnou, ještě rok! Zatím končím své zvratky. Mám v plánu napsat něco do kultury, taky jsem chtěla nějakou tu báseň, uvidím, jak mi bude a na co bude čas a chuť.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 depression bp babe depression bp babe | 17. října 2015 v 10:43 | Reagovat

Drz se! Ctu pravidelne tvuj blog. Je to mazec, nekoncici story ty nase stavy...ale pro ty dobre momenty to stoji..au boli to. znam to. Mi pomaha tohle:

Life is not about waiting till storm passes but about learning how to dance in the rain...

Only in dark you can see the stars....

Drz se a pis! Diky za to. K.

2 Osk Osk | 21. října 2015 v 13:55 | Reagovat

Tak když jde jenom o zvratky... To je spíš "hustý" než bolestivé. To dáš. :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)