Jsem tu, otázka zní "jak"?

6. listopadu 2016 v 4:03 | Ravicu |  Informativní / Nezařazené
Zdravím všechny, kteří to tu přežili bez jediného písmenka po téměř dva roky. Nebudu Vám nic nalhávat, bylo to i pro mě kruté, náročné a krušné. Stalo se pár velmi důležitých věcí, které mění můj život.


Ani nevím, kde vlastně začít, kde jsem skončila a kam jdu. Moje tradiční otázky zůstaly beze změn. Můj pohled celkově se ale velmi změnil. Možná tím některé získám, spíš Vás (myslím) plno ztratím, ale na to máme ještě dost času. Asi bych udělala takový průřez co se dělo - nedělo a jak se stalo - nestalo.

Snažila jsem se na svém blogu zabruslit do posledních článků a vlastně vůbec nevím, s čím jsem skončila a s čím budu pokračovat. Já vím, už to opakuju po několikáté. Ale já vážně nevím, jak začít! Nevím ani, kolik toho víte, co je třeba ze sebe vyvrhnout....

Od začátku....

Přestala jsem psát, protože jsem to nezvládala. Po lékové stabilizaci jsem si dodělávala vejšku a atestaci se zaměřením na intenzivní péči (moji milovanou). A co čert nechtěl (teda spíš chtěl), sešlo se mi to v jednom bodu najednou všechno. Tenhle maratón jsem tu ale někde popisovala, byť odfláknutě. Takže jak vypadaly mé nejnáročnější dny?

Přijedu z výukového pracovistě, letím na noční, jídlo téměř nula, odsloužím víkend nočních (klasickou triádu: pá-so-ne) a v pondělí po noční zase běžím do školy, protože máme (prý) vyjímečně nevíkendové hodiny. Bezva, letím nakoupit a letím domu, musím napsat kus bakalářky, musím se učit na zkoušku ukončující druhý odborný modul atestačního studia. Umírá mi moje morčátko a protože to nedávám, pořídím si nakonec další, ale jelikož tuším, že se mu nebudu moct věnovat, pořídím dva a ještě samce!

Začínám pod nervovým náporem a celkovým vypětím pociťovat destabilizační vlny. Veškerá pracovní dovolená padá na studijní volna. Naštěstí ne dlouho, dostaneme novou staniční a to se to najednou do práce chodí! Ale nic není dlouho růžové - prohlubuje se krize ve zdravotnictví. Úspěšně dokončím bakaláře, stále pracuju na atestaci. Bolí mě duše, hledám svého Boha, chtěla bych se vyhranit, ale sama nevím jak.

Přichází duchovní krize a vyprahlost, osobní krize a snad všechna krize. Když už se zdá, že se vše zhroutí, podává mi pomocnou ruku kolegyně, o které jsem ani netušila, že je věřící. Už se na moje hledání a plácání se úplně mimo nemohla dívat. Fajn. Bráním se dlouho, ale nakonec jsem ochotná naslouchat a prolomit stigma, které jsem měla a má ho celá společnost. No nic, jenom ve zkratce, připravuju se na křest. Podrobné vyprávění a myšlenkové pochody budou později, asi budu muset založit další rubriku...

Bolestné a krásné období je přede mnou, kde se odhalují všechny bolesti a křivdy, zranění a já nevím, co všechno ještě. Do toho se člověk zdárně blíží k záverečné atestační zkoušce. Rezervy organismu došly, jsem v jednom kuse nemocná a tělo fyzické i psychické už nezvládá nic moc. Přišly i větší destabilizace, které mohli některé být vážně poslední. Do toho dvě operace v mé okleštěné rodině. Nakonec jsem odatestovala a život se začal měnit a otevřel se novému způsobu žití.

Doufám, že tenhle maratón už skončil. Dětský sen o práci, vzdělání a víře mám splněný (ten poslední téměř) a teď by to chtělo zase začít žít svými koníčky a zameřit se na osobní život, který mě dnes donutil, sednout si k počítači. Ovšem pak mi došlo, že tenhle článek ho rozhodně nevyřeší....

Uvidím, jak se budu vyvíjet dál, zatím jsem dosti zranitelná...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 












Autorská práva na blogu:
- obrázky v článcích jsou vkládány pomocí vyhledavače s vyjímkou rubriky "Můj život za sklem", tyto fotky pochází z mé dílny
- básně, povídky, recenze, informace taktéž z mé dílny
(Ravicu)